Jak se zrodilo vaše přátelství?
P: Potkaly jsme se na kurzu visuté akrobacie a nešly nám „zvedkozadky“, při kterých se člověk prostě obrátí hlavou dolů. Tak jsme je začaly trénovat spolu.
K: Navzájem jsme se přesvědčily, že to není tím, že Pavla je slabá a já mám velký zadek.
P: A pak jsme spolu začaly trénovat víc a řekly jsme si, že si založíme cirkus. A tak vznikl Cirkus TeTy.
Jaké byly vaše akrobatické začátky?
P: Co se týká nějaké fyzičky, to se vypracuje postupně. Ale já jsem vždycky měla velký strach, a to trvá doteď. Naučila jsem se s tím sice pracovat, ale nedokážu se toho úplně zbavit. Katka je hodně trpělivá, visí tam a říká mi, ať se pustím, ale já nechci… Když nacvičujeme nové triky, tak děláme z matraček „sendviče“, abych se učila padat.
Co vás nejvíc spojuje?
P: Určitě akrobacie a nový cirkus obecně. Nedokážu si představit, že bychom se potkaly a takhle spřátelily třeba někde v hospodě.
K: Krom toho jsme v mnoha věcech fakt hodně podobné. Třeba jsme obě stejně rozlítané…
P: Ale jinak to máme rozdělené. Katka je náš technik, zařizuje všechno okolo konstrukce, na které vystupujeme, a riggingu vůbec, aby to všechno viselo a drželo. Taky se stará o auto. A já se zase starám o to, abychom měly kde hrát, o všechny faktury a další produkční záležitosti.
V čem jste naopak rozdílné?
K: Já piju pivo a Pavla víno. Krom toho máme taky úplně odlišný vkus na chlapy.
P: To je hodně dobrý. My si nikdy nelezeme do zelí. Takže si o tom můžeme klidně v pohodě povídat. I když Katka moc nemluví. Hodně mluvím spíš já.
K: Rádio Pavla se to jmenuje.
Jaké jste spolu?
P: Jsme dvojnásobně neodolatelné.
K: Prostě se skvěle doplňujeme.
P: Beze mě by Katka visela ve vzduchu a neměla by co chytat, a bez ní bych zase já neměla koho chytat.
Kolik času spolu trávíte?
P: Jsme spolu v podstatě pořád. Trénujeme spolu v našem domácím Cirqueonu (centru pro nový cirkus), vystupujeme se svým novocirkusovým představením nebo akrobatickými výstupy, vedeme workshopy, no a pak spolu jdeme i do hospody.
K: Ale dáváme si pozor, abychom spolu bydlely úplně minimálně.
Jaký byl váš nejsilnější společný zážitek?
K: Stalo se to na United Islands, kde jsme visely celý den na stromě. Večer, když jsme ze stromu sundávaly lana a šály, byla už tma. Já jsem tam lezla se sedákem, ale špatně jsem se přecvakla, dosedla jsem do sedáku a pak už jsem jen letěla skrz strom dolů. Naštěstí tam byla metr a půl nad zemí větev, na kterou jsem spadla přímo zády, to mě dost překvapilo. Následně jsem zjistila, že si můžu sednout a je to dobrý, tak jsem tam vylezla rychle znovu, abych to mohla dodělat, než se začnu třást.
P: Já jsem si mezitím dole balila věci a slyšela jsem jen takový šum, jak Katka letěla stromem. Pak jsem viděla, jak leží na větvi, ale vůbec jsem netušila, že spadla…
