Jak se na mistrovství světa ve fotbale těšíte, když na něm Češi nehrají?
Je to jednou za čtyři roky, tak se člověk musí těšit, když je to po takové době. Tím, že tam nejsou naši, je to takové jiné. Fanoušci do toho nejsou tak zapojení. Samozřejmě to sledovat budou, ale když by tam bylo naše mužstvo, tak se na to člověk těší daleko víc. A já mám stejný pocit.
Co od šampionátu očekáváte?
Já si myslím, že tam moc branek padat nebude. Doufám, že se mýlím, byla by to totiž velká škoda. Ale je to v Brazílii, je tam větší vlhkost a teplo, podmínky jsou trošku jiné. Takže bude záležet na tom, jak to hráči zvládnou. Fyzicky jsou připraveni všichni dobře, takže bude rozhodovat momentální forma, nálada hráčů, taková ta soudržnost, sounáležitost v mužstvu. Aby tam nepřijeli se jen zúčastnit mistrovství světa, ale chtěli na něm něco dokázat. To je důležité.
Takže nějaké velké útočné akce čekat nemáme?
Já nevím, přeci jen je to mistrovství světa. Jsou tam hodně vyrovnaná mužstva. Skupiny jsou navíc tak dobře rozložené, že v podstatě kdokoliv může postoupit. Takže podle mě všichni budou hrát tak, aby v první řadě neinkasovali. Kromě jednoho dvou mužstev, které možná budou hrát ofenzivně, budou ostatní hrát opatrně. Zejména ty první zápasy, protože ty jsou velmi důležité.
Který tým je vaším favoritem?
Brazílie je doma, takže je asi favorit číslo jedna. Ti když nevyhrají, tak je zastřelí (usměje se). Argentina je velmi silné mužstvo, Španělsko, Německo vždycky hraje dobře. Může překvapit Holandsko, Belgie. Řekl bych, že z těchto šesti to někdo bude.
Na kterého nebo které fotbalisty se nejvíc těšíte?
Já nevím. Myslím si, že by se tam mohl objevit někdo úplně nový. Víme o Messim, o Ronaldovi, ale je pravda, že jak Ronaldo, tak Messi v národním mužstvu nejsou takové osobnosti jako v klubech, kde to na ně všichni hrají.
Sám jste se zúčastnil jednoho světového šampionátu (Španělsko 1982 - pozn. red.). Jak na něj vzpomínáte?
Nevzpomínám na něj moc dobře, protože jsme tam nic neudělali. Ale zase je to mistrovství světa, člověk to zažije jen párkrát. Já jsem hrál fotbal dlouho, ale byl jsem na něm jenom jednou. Takže si toho nesmírně vážím, že jsem se tam mohl dostat. Ale bohužel jsme byli právě to mužstvo, které tam přijelo nasát atmosféru a nechtělo nic dokázat. To byl ten problém, proto si myslím, že jsme tam nic neudělali.
Autor slavné penaltyAntonín Panenka se narodil 2. prosince 1948 v Praze.
|
Český tým tehdy dal pouze dvě branky, obě jste vstřelil vy z penalty...
Tam to bylo celé zvláštní. Vystřídali jsme vůbec nejvíc hráčů v poli, v každém zápase chytal jiný brankář. Nebyla tam vykrystalizovaná sestava, myslím, že byla velmi špatně zvolená příprava, takže to všechno na to mělo vliv. Myslím, že tam nebyla tak dobrá parta, jako byla v Bělehradu.
V Brazílii panují obavy z bezpečnosti. Měl jste někdy za vaši hráčskou kariéru strach jet na nějaký zápas nebo turnaj?
Měl. Zažil jsem zápas, když jsem hrál za Rapid Vídeň, kdy jsme hráli v poháru odvetu s Celtikem Glasgow. V tom utkání někdo z fanoušků hodil na hřiště láhev, našeho hráče to zranilo. My jsme doma vyhráli 3:1, oni vedli pět minut před koncem 3:0, takže naprosto jasný zápas. Ale kvůli té vhozené lahvi rozhodčí nařídil nový zápas. Ten se musel hrát 300 kilometrů od Glasgow na Manchesteru United, a tam už šlo trošku o zdraví. V autobusem jsme leželi na podlaze, vůbec jsme nemohli koukat z okna. Tam to bylo ostrý, to jsem se bál. A k Brazílii, tam to bude divočina. Rio je sice jedno z nejkrásnějších měst na světě, ale ta bezpečnost tam zrovna dvakrát dobrá není.
Má podle vás význam přidělovat velké sportovní akce zemím, které mají ekonomické problémy?
Možná je to jeden z důvodů, proč se jim to dává, aby jim to pomohlo. Ale měly by být nějaké záruky. FIFA to má zmáklé tak, že existuje harmonogram prací, aby se to všechno stihlo.
Můžete přiblížit čtenářům, co teď děláte?
Jsem čestný prezidentem Bohemians 1905. Moje role je v podstatě ta, že jsem spíš tím obličejem klubu. Má práce není taková, že bych byl na klubu každý den nebo že bych ten klub řídil. To ne. Jsem spíš přes média, sponzory, partnery. Mým úkolem je jméno Bohemky vylepšovat. Tenhle rok byl pro nás docela zlomový. Více méně se vyřešil problém Bohemek, teď snad se vyřeší stadion a podařilo se nám zůstat v lize. To jsou tři důležité body, na které čekáme už deset let. Takže snad klokaní rodina bude mít větší radost.
Jak jste prožíval konec ligy, který byl letos hodně napínavý?
Když jsme šli na poslední zápas, tak jsem si říkal: buď jdu na svatbu, nebo na pohřeb. Tak jsem rád, že jsem šel nakonec na svatbu.
Jak se vám líbí vystupování českých týmů na mezinárodním poli?
V posledních letech udělala Plzeň díru do světa, ta hodně zviditelnila český fotbal. Ani Liberec nebyl úplně špatný, no a Sparta, u té doufám, že to napraví v novém ročníku, když se dostala do Ligy mistrů. Myslím si, že mužstvo na to má, aby se dostala do základní skupiny.
