Je typický podzimní den. Zima zalézá pod kabát. Chvílemi prší. S Františkem Meluzinem stojíme na levém břehu Vltavy nedaleko Palackého mostu. Bývaly dny, kdy tu rybařil denně. To jeho děti studovaly vysokou školu a on se po práci klidil pryč, aby je nerušil při učení. Teď už jsou jeho děti dospělé, on ale s rybařením nepřestal. Jen už na svou loďku neusedá tak často. Ač je mu 68, stále pracuje ve státní správě. Již dlouhých 47 let. Sympatický ekonom nechal deníku Metro nahlédnout pod pokličku smíchovských rybářů.
„Ošklivé“ lodě
Sondu do světa prutů a šupin nezačínáme zvesela. V kotvišti je sedm plavidel a je na nich vidět, že už něco pamatují. Neatraktivní vzhled má ale svoje důvody. U ošklivé lodi je totiž menší pravděpodobnost, že ji někdo ukradne. „Hlavně po revoluci se řada loděk poztrácela. Jakmile byla loď v dobrém stavu, zmizela. Po čase se objevila třeba na Orlíku či na Slapech,“ vzpomíná Meluzin. O krádež plavidla se čas od času pokusí zloději i nyní. „Třeba tuhle zelenou nedávno nakládali na vlek. Kolega, který má uvaziště na starosti, to ale zachytil včas a zloděje vyrušil,“ vypráví rybář na úvod našeho povídání.
Chytání z loděk má v centru metropole tradici. Navíc je to svým způsobem i exkluzivní záležitost. Plavidel může být v kotvišti jen pár, kapacita totiž není neomezená. Pokud chcete loďku, musíte na čekací listinu. I Františkovi Meluzinovi chvíli trvalo, než mohl začít v centru chytat z lodi. Členem rybářského svazu je sice od roku 1966, začínal ale na úplně jiných vodách. Však je z Brna. Pracovní povinnosti ho ale zavály do Prahy. Když pak přišly děti, Meluzin se ke svému koníčku vrátil. „Postupně syn i holka začali tahat za prut. Protože mě to bavilo, tak jsem se chtěl dostat i do zdejšího svazu. K rybníkům a násadám. Dal jsem jim vědět, že až bude místo, že bych nastoupil do výboru,“ vzpomíná na doby dávno minulé Meluzin. Ten je v současnosti už místopředsedou smíchovské organizace. Kromě vykonávání své funkce ale také samozřejmě rád rybaří.
„Loďku jsem odkoupil od kolegy, který už byl v letech. Jsem rád, že mohu rybařit i přímo z řeky. Však byly doby, kdy to na břehu nebylo zrovna bezpečné. Hemžilo se to tu narkomany. Nyní už je to o dost lepší,“ vypráví Meluzin. Jedním dechem ale dodává, že ani na vodě to není vždy úplná idylka. ,,Na Vltavě je docela provoz, přibylo výletních i sportovních lodí, které tu harcují až do půlnoci. Někteří jedinci plují mimořádně rychle a to vytváří velké vlny. Je to nebezpečné pro rybáře na vodě i pro lodičky v kotvišti. Ty narážejí o břeh a ničí se,“ mrzí rybáře. Podle něj je tak úplně nejlepší vydat se lov brzo ráno.
Válka s pstruhy
Vltava je na ryby docela bohatá. „Největší jsou tu kapři a cejn velký. Klidně tu chytíte i cejny, kteří mají k 70 centimetrům, úplný lopaty,“ říká Meluzin a rukama naznačuje velikost ryb. ,,Jsou hlavně támhle pod mostem, sbírají tam mouchy. Večer ale připlouvají i ke břehu,“ prozrazuje malý tip rybář. V centru ale chytnete třeba i sumce nebo pstruha duhového. Ti se tu vysazovali i kvůli mezinárodním závodům ORWIS. „To byla nádhera, chytalo se večer, Hradčany svítily, pstruzi měli až tři kila. S takovou rybou je to už docela válka. To jsou divy, co dělá, ty kotrmelce,“ vzpomíná na pěkné chvilky Meluzin.
Druhů je však v centru Prahy víc. Cejnek malý, plotice, okouni, boleni, úhoři, podoustve, vzácně také parma. Ti všichni plavou Vltavou. Menší ryby jsou samozřejmě potravou také pro další zdejší obyvatele. „Támhle na jezu například sedí čtyři kormoráni a hlídkují. Když sem přijede dodávka s násadou a nasype ryby do vody, hned zavolají zavolají své kamarády a sourozence,“ popisuje opeřenou konkurenci rybář. ,,A taky se tu samozřejmě pytlačí,“ mávne rukou Meluzin.
Koníček i pro děti
Nemají to zdejší rybáři snadné, proto raději měníme téma. Však má zdejší oddíl i mládež. „Zájem o rybaření docela je, u nás je přes dvacet kluků. Přidat se může každý, pro začátek mu půjčíme i pruty, první povolenku dostane zdarma, a navíc mu věnujeme s padesátiprocentní slevou výbornou encyklopedii, kde se naučí základy,“ láká k rybaření Meluzin. Odbor mládeže chodí rybařit pod dohledem zkušených instruktorů. Děti se učí vázat háčky, umíchat krmivo. První rybářské zkušenosti získávají nejen na Vltavě, oddíl chytá třeba na Nepomuckém rybníku na Lužinách či na Kyjském rybníku.
Pro začínající rybáře je ale podle Meluzina u koníčku potřeba hlavně vydržet. „Když člověk jednou dvakrát pětkrát nic nechytí, tak ho to odradí. Třeba v počítačových hrách děti častěji vyhrávají a jsou pro ně lukrativnější. Tady se často prohraje,“ popisuje rybář. Sám přiznává, že i on často od vody odchází s nepořízenou.
Chytání pro maso
Meluzina také mrzí, že se v posledních letech vytrácí sportovní rybaření. Sám ho má radši než jen chytat takzvaně pro maso. „Když občas chytnu třeba velkého kapra, tak ho pustím, ať ho může chytnout i někdo další a ať z toho má také radost, jako jsem měl já,“ říká Meluzin a dodává: „Však je to celé ohromně zajímavé, něco hodíte do vody a možná z ní i něco vytáhnete a nebo také ne. Jindy si myslíte, co táhnete, a ona je to pak malá rybka, s kterou jste zápasil jen proto, že se někde zapletla.“
Strážce streamu
