Co všechno návštěvník v muzeu objeví?
Dohromady je zde sto dva exponátů. Například patnáct soch. Nebo olejomalba na plátně, která byla součástí opony, pak ji rozdělili na jednotlivé kusy a jeden je právě u nás. A již zmiňované grafiky, tvorba ze zlata, skla nebo stříbra.
U čeho se návštěvníci nejčastěji zastaví?
Češi se nejvíc zdrží u roztečeného času. To jsou ty zprohýbané hodiny, které se Dalího tvorbou prolínají. To je centrální socha muzea. U nás je jedna z osmi, které vznikly, ta první. Dalí vždy určil počet a ten byl dodržený. Potom se líbí Vesmírná Venuše. Zahrnuje v sobě roztečený čas, mravence, to je zkáza, a smrt a vejce. To znamená fertilitu, ale i tvrdost a měkkost.
Otevřeli jste koncem roku 2019, rozkoukali jste se a začala epidemie.
Překvapilo nás tehdy, že v zimě, kdy není hlavní turistická sezona, sem přicházeli hlavně Češi. A návštěvnost se vyhoupla na čísla, která nás překvapila, a vůbec jsme s tím původně nepočítali, nápor jsme očekávali až na jaře. Jenže přišel virus.
Češi a Salvador Dalí. Co si vy sama při tomto spojení vybavíte?
Jako první je Sigmund Freud. V tomto případě probíhala velice úzká spolupráce mezi oběma muži. Dalí se snažil slavného lékaře několikrát navštívit ještě v době, kdy Freud žil v Rakousku. Podařilo se mu to úplně na konci Freudova života, bylo to v Londýně. Setkání inspirovalo umělce k jedné ze soch, a to soše hlemýždě. Dalí nakreslil velice narychlo hlavu Sigmunda Freuda, a když se na obraz později podíval, spojil Freudovu hlavu s hlemýžděm. Dalším Čechem byl fotograf Václav Chochola. V Paříži se s Dalím setkali i někteří čeští surrealisté. Jediným sochařem na světě, od něhož se nechal Dalí portrétovat, byl Josef Nálepa. Tak vznikla slavná hlava známého Španěla.
Zajímavé je, že Češi vnímají Dalího hlavně jako malíře, ale on byl i sochař. Co o něm vůbec vědí?
Právě proto, že si ho Češi nejčastěji představují jako malíře, já bojuji za jeho sochy. Když lidé přijdou do muzea, automaticky hledají malby a grafiky. To je třeba důvod, proč jsme nechali v Praze instalovat na čas sochu Jednorožce. Nejdřív na náměstí Republiky, teď stojí na Alšově nábřeží za Rudolfinem. Socha je důležitá nejen jako propagace muzea, ale právě kvůli tomu, aby viděli, že Dalí byl především všestranný umělec. Sochař, ilustrátor. Vždyť on jako první ilustroval Alenku v říši divů. Tvořil ze zlata, také ze skla metodou roztroušeného nebo ztraceného vosku. To všechno většina návštěvníků neví. Sám Dalí se kdysi zmínil, že malba je pouhou malou částí jeho tvorby.
Plakáty s Dalího tvorbou se prodávaly už před rokem 1989, asi proto ho u nás víc vnímáme z této stránky.
Budu upřímná, sochy se stěhují a přesunují hůř než grafiky a další obrazy. Jejich propagace je snadnější.
Kolik Dalího děl je mezi našimi sběrateli?
To opravdu nevím, ne každý se tím chlubí. Setkávám se s návštěvníky, kteří se zmíní, že doma mají jeho grafiku, ale možná se jedná jen o nějaký plakát nebo reprodukci.
Dá se odhadnout, kolik děl Dalí vlastně vytvořil?
Je to jako s Picassem. Stovky, tisíce. Byl neuvěřitelně pilný. Tady v Praze je jen zlomek grafik, které má pan Levi jinak v držení. V Praze jsou jeho skleněná díla, ale Dalí navrhoval i nábytek. I v Praze máme nějaký. Tvořil ze zlata, z bronzu i z keramiky. Nemohu zapomenout ani na olejomalby. Ta šíře záběru je obrovská. Z každého setkání se zajímavými lidmi něco vzniklo.
Jsou všechna díla Dalího známá?
Největší sbírku má Španělsko, kterému Dalí své výtvory ve svém odkazu věnoval. Sbírka pana Leviho je po padesáti letech úsilí největší soukromá sbírka Dalího na světě. Ale jestli existuje něco, co ještě nikdo neviděl a nezná, na to neodpovím. Občas se tu na nás obracejí lidé, že mají grafiku, zajímá je nejen cena, ale také pravost. Pokud ovšem nemají certifikaci, je určení originality složité, až nemožné.
Kudy vedla vaše cesta k Dalímu a do muzea?
S rodinou jsem žila a pracovala v Itálii. Když přišla krize, rozhodli jsme se k přesunu do Česka. Tady jsem začala externě pracovat pro společnost Dalí Universe a pana Beniamina Leviho, který je zřizovatelem muzea a vlastníkem sbírek. Mimochodem, panu Levimu je třiadevadesát let a s Dalím se osobně znal. Po dvou letech od něho přišla nabídka a já ji přijala. Na začátku jsem váhala, ale když jsem navštívila Materu, kde je také expozice, bylo mi jasné, že to bude úžasná práce. Na Dalím je pozoruhodné, že jeho sochy si může každý vyložit podle svého, každý vjeho tvorbě vidí něco jiného a svého. U Dalího jsou důležité symboly.
Famózní kompozice
|
