metro.cz

Počasí v Praze

3 °C / 8 °C

Středa, 14. dubna 2021. Svátek má Vincenc.

Další 1 fotografie v galerii
V roce 2001 nastoupil do Českého rozhlasu na pozici marketingového a PR manažera, odkud v roce 2005 odešel do Komerční banky. V bance do září 2006 působil v korporátní komunikaci. V říjnu 2006 se do Českého rozhlasu vrátil a stal se ředitelem marketingu a PR. | foto: Karel Šanda

Sexy oblek na sobě musí mít i veřejnoprávní rozhlas, říká René Zavoral

  18:27
Od ledna roku 2016 je generálním ředitelem Českého rozhlasu. René Zavoral (44) však v tomto médiu pracuje s přestávkami už téměř dvacet let. V rozhovoru pro deník Metro mluvil o roli rozhlasu v současné době, o chystané sportovní stanici, ale také o navýšení svého platu.

Všude se rozebírá koronavirus. Jak probíhala různá opatření u vás v rozhlase na jaře a jak nyní? Udělali jste na podzim něco jinak?
Asi jako celá společnost jsme se museli některé věci učit za pochodu. Už během první vlny jsme ale poměrně rychle zaktivizovali krizový štáb. Po celou dobu nám jde o to, proč je rozhlas zřízen, tedy neomezit program a vysílání tak, aby to posluchači poznali, a zároveň je stále informovat. Ale protože se na lidi valí velká spousta informací a většinou jsou spíš negativní, je náš úkol posluchače také bavit. Základem bylo rozdělit u nás lidi na týmy. Takže zaměstnanci zpravodajství, programu a regionálního vysílání pracovali v týmových turnusech a je tomu tak i nyní. Různé skupiny se střídají ve vysílání a navzájem se nepotkávají. Také jsme drtivou většinu lidí, kde je to možné, odeslali na home office. Samozřejmě jsme i dovybavili zaměstnance notebooky. Například jarní vysílání celého Českého rozhlasu se zastavenou výrobou zajišťovalo asi 450 lidí. A řekněme, že necelá tisícovka byla doma, z nich drtivá většina mohla pracovat na dálku. Podobně to máme nyní. Rozdíl je oproti jaru v tom, že máme dostatek dezinfekce či ochranných prostředků. První vlna umožnila to, že jsme připravenější. Co se týče vysílání, už nechceme tolik reprízovat, ale nabídnout posluchačům premiérové pořady, proto jsme teď výrobu nezastavili.

Ještě bych se zastavil u ekonomické stránky. Sice jste vynaložili nějaké prostředky na nákup techniky, ale zase jste museli ušetřit, protože hodně akcí bylo zrušeno, zejména sportovních.
Je to tak, my jsme z toho důvodu sáhli k aktualizaci rozpočtu na druhou polovinu letošního roku, protože ta úspora byla v řádu desítek milionů korun za první pololetí. Ušetřili jsme prostředky za výrobu a honoráře, dále za cestovné, kdy odpadlo mnoho sportovních akcí včetně olympiády. To umožnilo přeskupit některé finance do jiných rozpočtových kapitol. Druhý ekonomický aspekt jsou rozhlasové poplatky. V létě jsme zaznamenali objem inkasovaných prostředků asi o 30 milionů nižší, a kdyby tento trend pokračoval, může to pro nás být alarmující z hlediska financování rozhlasu.

Když jste zmínil koncesionářské poplatky, vy už několik let bojujete za to, aby se aspoň o pětikorunu zvýšily, na padesát korun. Aktuálně ale asi není úplně správná doba, viďte?
To určitě není. Nicméně Český rozhlas má poplatek stejný od roku 2005, i když všechny možné vstupy se mezitím několikrát navýšily. Rozšiřujeme portfolio našich stanic a nabídku, snažíme se zdokonalovat, a to s sebou nese náklady. Začneme možná narážet i na zhoršující se platební morálku s ohledem na to, co se kolem děje. Navíc na konci příštího roku nám má vypršet výjimka z platby DPH. Chci se zaměřit aspoň na udržení statu quo. To ale neznamená, že bychom téma navýšení poplatků neměli připomínat. My jsme si dali udělat výzkum na poměrně masivním vzorků lidí a byl jsem potěšen, že drtivá většina společnosti vnímá placení rozhlasových poplatků jako samozřejmost. Navíc částku 45 korun měsíčně nepovažují občané za vysokou a poměrně velká část souhlasí i s případným navýšením o těch pět korun.

Jak si podle vás stojí rozhlas jako médium v konkurenci televize, internetu a sociálních sítí?
Vždy když se objevilo nové médium, budoucnost rozhlasu se předpovídala nepříznivě. Nakonec se ukázalo, že to bylo jinak. Rozhlas má stále na mediálním trhu své místo především jako tvůrce audia. Sice už také vytváříme videa a soustředíme se i na jiné mediální platformy, ale pořád je naším hlavním byznysem výroba audia, mluveného slova a kvalitní hudby. A jak vnímám v poslední době společnost, mám pocit, že jak denně koukáme do počítačů a mobilních telefonů, tak i lidské oko si občas potřebuje odpočinout. Sleduji tak poměrně masivní nárůst popularity mluveného slova a audia. Je to třeba vidět na nárůstu prodeje audioknih. Rozhlas pořád bude atraktivní pro řidiče či při volnočasových aktivitách, ale nemůžeme usnout na vavřínech. Obecně řešíme s kolegy v celé Evropě, aby možnost rozhlasových stanic byla zachována v automobilech. Když se podíváte na nově prodávané vozy, už na mediálním panelu občas vypadávají klasické rozhlasové stanice.

Navíc na trhu není jenom Český rozhlas, ale bojujete s velkou konkurencí soukromých rádií. Jak docílit toho, aby lidé stále ladili vaše stanice a ideálně přibývali další posluchači?
Spoléhat se, že tady vždycky byl veřejnoprávní rozhlas, a tudíž že i bude, aniž bychom se snažili si to místo vydobýt, opravdu nestačí. Musíme svou pozici stále upevňovat a připomínat, a to hlavně kvalitní prací. I proto jsem rád, že se Český rozhlas každým rokem těší větší a větší důvěře společnosti. Teď se to i v krizových dobách ukazuje v různých výzkumech. Ale nemůžeme žít z podstaty, rozhlas musí reagovat na nové trendy. Vždycky říkám, že i veřejnoprávní rozhlas musí mít v jedenadvacátém století sexy oblek. Zhruba 80 procent české populace poslouchá rádio jako takové, ale Český rozhlas má na trhu podíl zhruba 23 procent. Mnoho lidí poslouchá privátní stanice a je tady obrovská skupina zejména mladších lidí, kteří rádio vůbec nepoužívají. Znám spoustu lidí ze svého okolí, kteří Český rozhlas neposlouchají, ale vnímají třeba podcast Vinohradská 12 a vědí, že je náš.

René Zavoral je český manažer, od ledna 2016 generální ředitel Českého rozhlasu.

René Zavoral je český manažer, od ledna 2016 generální ředitel Českého rozhlasu.

Je velká výhoda, že digitální signál už je rozšířen téměř po celé republice?
My jsme před pěti lety spouštěli pilotní vysílání a začínali jsme na sedmnáctiprocentním pokrytí české populace. Nyní jsme dokončili proces pokrytí na 95 procent. Technologie DAB+ tedy existuje. Jediné, s čím se musíme potýkat, je osvěta. Vysvětlit posluchačům, proč má smysl si pořídit nové digitální rádio, které má příjem DAB+. Závěr letošního roku proto chceme věnovat masivní kampani k podpoře digitálního vysílání. Blíží se Vánoce, chceme přesvědčit lidi, aby takový moderní přístroj zakoupili rodičům či prarodičům jako dárek pod stromeček. Co se týče automotive, výrazně nám pomohla evropská směrnice, která zmiňuje, že od příštího roku všechna nová auta musí být vybavena DAB+ přijímačem. Zároveň nám pomohla průkopnická práce Škodovky, která už od srpna do každého nového auta tento přijímač zabudovává.

Jak to vypadá s novou sportovní stanicí, která měla být spuštěna letos?
Situace ohledně koronaviru způsobila, že jsme odložili start stanice s názvem Radiožurnál Sport na příští rok. Má smysl spouštět takovou stanici ve spojení s velkou sportovní událostí. V letošním roce to měly být olympijské hry, v příštím to bude v květnu mistrovství světa v hokeji. Pak bychom měli mít i dál exkluzivní obsah při fotbalovém mistrovství Evropy a odložené olympiádě. Přípravy běží, dokonce jsme využili čas k dobudování určitých věcí u nás ve studiích. Stanice nebude příliš nákladná, protože chceme využít i stávající zázemí včetně kvalitních lidí. Stanice je koncipována s rozpočtem dvanáct milionů korun ročně. Vedeme diskusi i o dalším projektu, který bychom v příštím roce také rádi spustili. Já mu pracovně říkám Rádio Senior, ale nejsem s tímto názvem spokojen. Je to spíš paralela k naší stanici pro děti, tedy Rádiu Junior. Chceme nabídnout nejstarším posluchačům stanici, kde najdou to nejlepší z našeho archivu, který je obrovský. Využijeme zkušenosti ze spuštěného Rádia Retro, které fungovalo při různých výročích. Jsme na to připraveni rozpočtově i kapacitně, ale uvidíme, jak se bude situace vyvíjet. Dá se předpokládat, že příští rok nastane významný ekonomický propad ve společnosti. Budeme tak zřejmě ve vysílání reflektovat i tato témata a s tím spojené různé občanské a sociální problémy.

Bavili jsme se o penězích. Chci se vrátit o několik měsíců zpátky, kdy vám Rada Českého rozhlasu navýšila o pětinu plat, který nyní činí 192 tisíc korun měsíčně. Později vám schválila za první pololetí téměř půlmilionovou odměnu. Možná tyto částky v době, kdy hrozí vámi zmiňovaný ekonomický propad, nepůsobí na veřejnost nejlépe. Jak to vidíte vy?
Jenom doplním, že plat generálního ředitele nebyl navyšován devět let, takže je to spíš reakce rady na dlouhodobý trend navyšování mezd. Od roku 2016, kdy jsem v této funkci, každý rok pravidelně navyšujeme mzdu našim zaměstnancům. Naposledy ta průměrná vyrostla o nějakých 1900 korun, což je velký skok. Plánuji jisté navýšení i pro příští rok. Částka u mého platu může budit vášně, ale myslím, že málokdo si umí představit míru zodpovědnosti, kterou zde generální ředitel jako jediný statutární orgán v Českém rozhlase nese. To je kompenzováno nějakou úrovní mzdy.

Vy jste dlouho v Českém rozhlase pracoval v oblasti PR a komunikace. V minulých letech jste ale při několika sporech se zaměstnanci byl za své výroky kritizován. Nezvolil byste nyní s odstupem času v těch kauzách trochu jinou formu komunikace?
Silnější témata, která v médiích a společnosti zarezonovala, vnímám dvě. Jedno bylo neprodloužení smlouvy tehdejšího šéfredaktora Vltavy Petra Fischera na začátku loňského roku. A druhé situace, která se vytvořila kolem mé kritiky zpracování jedné z reportáží už bývalého kolegy Janka Kroupy. Když se ohlédnu jako člověk, který se v oblasti komunikace léta pohyboval, nyní bych v situaci u kolegy Kroupy změnil formu komunikace. Více bych se těm věcem věnoval uvnitř Českého rozhlasu, než abych je zmiňoval do veřejného prostoru. Abych byl nejdříve pochopen se svou kritikou uvnitř. Co se však týče bývalého šéfredaktora Vltavy, i kdybych měl komunikaci sebelépe připravenou, ta situace by nastala. Zásadní pro mě je, že si za svými kroky stále stojím. Já jsem obecně kritice a vnitřní reflexi nakloněn a několikrát jsem se k těm věcem sám v sobě vracel, ale vím, že ty kroky byly správné a byly učiněny s rozmyslem.

U zmíněné situace ohledně reportáže Janka Kroupy jste svá slova trochu změnil po petici zaměstnanců. To vás asi mrzelo, že přišel odpor z vlastních řad, že?
Určitě ano. Já zde působím od roku 2001 a k pozici generálního ředitele jsem se propracoval od píky. Je tu mnoho zaměstnanců, se kterými se znám dlouhá léta, s některými si i tykám, pojí nás přátelství i hezké zážitky. Na přístupu k zaměstnancům si tedy zakládám. O to víc mě ta petice, která tehdy vznikla, výrazně zamrzela. Ale my žijeme v takové zvláštní době, kdy se nevolí forma dialogu ani diskuse. Vzýváme sice Tomáše Garrigua Masaryka, ale na jeho slova o tom, že demokracie je především dialog a diskuse, zapomínáme. Naopak velice rychlé a jednoduché je se proti člověku vymezit formou petice nebo otevřeného dopisu. To jsou takové zvláštní módní trendy, neříkat si věci z očí do očí, ale napsat otevřený dopis, který rovnou zveřejním. Vím ale, že tehdy byla i velká skupina zaměstnanců, jež mi vyjadřovala podporu a chtěla sepisovat vlastní petici, od čehož jsem je odrazoval. Někteří zaměstnanci, kteří se tehdy podepsali, mi později řekli, že už by to neudělali, kdyby znali mé pohnutky a věci jim byly lépe vysvětleny. Proto jsem zmínil, že i komunikace z mé strany nebyla nejšťastnější. Věřím ale, že spory jsou minulostí. O půl roku později mi Rada pro rozhlasové a televizní vysílání dala v mé kritice za pravdu.

Zbývá vám vedle pracovního vytížení čas na koníčky? Co nejraději děláte ve volných chvílích?
Mám čtyři děti, což s sebou nese i povinnosti, za které jsem ale rád. Rodinu mám postavenou stále na prvním místě. Děti můj život obohacují a zkrášlují. Volného času mi bohužel moc nezbývá, ale když ho mám, rád čtu, pasivně i aktivně se věnuji sportu a také rád cestuji. Ale letošní rok tomu moc nakloněn není. Naposledy jsem byl v zahraničí v lednu v Budapešti na akci Evropské vysílací unie. Prázdniny jsem strávil s dětmi v Krkonoších nebo v Českém Švýcarsku a i to mělo něco do sebe, protože u nás je krásně. Ale rád bych už zase vyrazil někam za hranice.

Komentáře

Hlavní zprávy

Kutilové, odhadování počasí podle oblohy berte s rezervou

vydáno 14. dubna 2021  18:04

Meteorologie to má s námi složité. Ve středu se už chystáme na víkend na chatu. Podle předpovědi by mělo být krásně. To se pak divíme, že o víkendu musíme...  celý článek

A to víte, že...? Zábavné statistiky mizí z metra. Jsou považovány za reklamní smog

vydáno 14. dubna 2021  6:19

Technické údaje a statistiky z provozu MHD se objevily v rámečcích ve vagonech již v roce 2014. Nyní ustupují.  celý článek

Nabídl se nám i odborník na opravu slunečních hodin, říkají noví majitelé usedlosti Cibulka

vydáno 13. dubna 2021  18:52

S opravou areálu rádi pomůžeme, slibují lidé na sociálních sítích i v anketě. Objekt má být zrekonstruovaný do roku 2026.   celý článek

Nejen Cibulka. Deník Metro připomíná další známé squaty a jejich ne vždy růžové konce

vydáno 13. dubna 2021  17:07

Říká se jim různě – autonomní, kulturní či sociální centra nebo prostě jen hanlivě squaty. Tyhle zdánlivě veřejné a zároveň opuštěné budovy mají jedno...  celý článek

Vaše fotky z Prahy