Nebudu vám lhát. Tenhle sloupek se mi fakt nechtělo psát. V hlavě pusto a prázdno. Dobrý námět nebo téma ne a ne se ukázat. Byl jsem na pokraji krize, že budu muset napsat něco ryze banálního a nudného, jen aby bylo hotovo. Je středa. Nejzazší termín k odeslání textu a papír zeje prázdnotou. Musím něco vypotit. Teď hned. Čím víc se ale snažím, tím víc se cítím sešněrovaný až paralyzovaný. Do mysli se začínají vkrádat myšlenky, že bych to vzdal. Jenže to nemůžu, nejsem typ, co to vzdává. Naopak. Jsem ten blázen, který vydrží v akci, dokud se nedostaví dobrý výsledek. Vlastně všeho důležitého jsem v životě dosáhl, protože jsem to v určitý kritický moment nevzdal a pokračoval. Dělal další a další kroky vedoucí k cíli. I když to vyžadovalo činit nové věci, ze kterých jsem měl strach. A někdy jsem jen tak přešlapoval na místě a úplně nevěděl, jak dál, ale ani v těchhle momentech jsem se nezastavil. I přešlapovat na místě je lepší než si odevzdaně lehnout na záda a zabalit to.
A přesto znám celé zástupy lidí, kteří i když jsou obdařeni úžasnými schopnostmi, jsou nadaní a talentovaní, necítí se úspěšní a spokojení. Možná takové znáte i vy. Troufám si říct, že společný jmenovatel jejich životního nezdaru je to, že někdy něco důležitého vzdali dřív, než bylo záhodno. Kdyby vytrvali, dnes by úspěšní byli a také by se tak cítili. Protože ten, který s pokorou, důvěrou a vášní pokračuje za svým cílem nebo snem i přes jednotlivé porážky, je ten, který se může nazývat životním vítězem.
