Tak jsem vám zas jednou málem potřeboval zdravotní středisko. Nyní maličko odbočím – jak vidím napsané slovo středisko, tak mi to evokuje diskotéku, která funguje jen ve středu.
Ale nic, zpátky k tématu. V neděli jsem vyrazil do Benešova, abych se coby patron projektu České Unie Sportu (ČUS) Sportuj s námi zúčastnil tradičního běžeckého závodu, který si říká Benešovský běžecký festival. Po celý den se konají závody v běhu pro děti, a to ve všech myslitelných kategoriích, k tomu se běží charitativní běh pro Matyáška, Běh hospodyněk, minimaraton a závod na deset kilometrů. Hospodyňky běží 650 metrů, musí mít zástěru a v ruce vařečku. Anebo měchačku.
A ta nejrychlejší si odnese metrový knedlík! Já jsem se nakonec rozhodl vyzkoušet svoje chronicky bolavé koleno a nastoupil do závodu na 4 kilometry.
Poradil jsem si s tím stylem „ťapy-ťap“, takže jsem byl v cíli stále krásný a rozdával rozhovory na všechny strany. Koleno ale bolelo solidně. Po rozloučení s organizátory a dlouhém mávání jsem si to namířil do Dobrovíze, kde mě přizvali k tradičnímu fotbalovému zápasu Sparta vs. Slavia – ve kterém proti sobě nastupují fanoušci Sparty a Slavie. Koleno už se bolestně hlásilo, ale přece to nevzdám!
Jemně poprchávalo a přesně v 15.00 se do toho koplo. Byla k vidění slušná a svižná hra, chybou našeho stopera jsme darovali sešívkám vedení, nicméně poločas 1:1. V tom druhém už bylo vidět, že my, Sparta, taháme za delší konec. Já už koleno dřevěné, malíček ukopnutý – ale bojuju! A světe, div se – osobně dávám na 2:1. Gól! Na konci ještě upravujeme na 3:1, já zralý na hospitalizaci – ale sparťanský chorál zní! Tak doufám, že nás naši kolegové z nejvyšší ligy za týden napodobí!
