Několik dní jsem váhal, zda je téma mého sloupku vhodné, protože jsem chtěl chválit italské silnice. Tragédie, ke které došlo v Janově, kde se zřítil most a o život přišlo mnoho lidí, je nesmírná. Já se však o své zkušenosti a zážitky podělit musím – tak zásadní to pro mě bylo.
O prázdninách jsme totiž s celou rodinou projeli automobilem skoro celou Itálii a nestačili jsme se divit. Tento stát ležící na jihu Evropy má samozřejmě mnohonásobně více silnic, dálnic, cest a tunelů než naše republika – ovšem jsou v tak dobrém stavu, až se tomu nechtělo věřit. Moje žena – napůl Italka – mi celý život opakuje, jací jsou Italové lajdáci a jak mají ve všem chaos a zmatek.
Jaké bylo moje překvapení, když jsem viděl nekonečné kilometry skvělých silnic a téměř nulové zácpy (za 20 dní jsme v jedné popojížděli asi 20 minut). Silnici v opravě jsem za celý pobyt zaregistroval snad jen třikrát – pokaždé se jednalo o dvěstěmetrový úsek, kde na začátku a na konci opravovaného místa stál chlápek s červeným praporkem a mával! Tunely – to je kapitola sama pro sebe. My tady bojovali s Blankou dlouhá léta, než jsme ji předraženou otevřeli. V Itálii jsou takových tunelů desítky! No a styl šoférování? Úplně jsem se do něj zamiloval. Především – blinkry jsou skoro zbytečná záležitost. Každý si jede, kam chce, zařadí se, kam potřebuje – vždyť to každý vidí, kam zatáčím. A nikdo na nikoho netroubí! Semotamo se stane, že někdo znamení o směru jízdy dá... většinou ho pak ale zapomene vypnout. Krása!
Rychlost na silnicích nedodržuje opravdu vůbec nikdo, ani jeptišky, maximálně se přibržďuje pod rámem, který každý průjezd kontroluje. Takže Italiano, amore mio, zase brzy na viděnou!
