Zhruba každé dvanácté dítě čelí v prostředí českého internetu vydírání. A jen dvě procenta dětí se s tím svěří rodičům. Jenom dvě procenta! Bezpečnostní expert Martin Kožíšek o tom nedávno mluvil v rozhovoru s Martinem Veselovským v DVTV. Celých osmadevadesát procent dětí bude raději čelit kybervyděrači a posílat mu třeba pod různými hrozbami další intimní fotky nebo videa, než aby to řekly rodičům a požádaly o pomoc. Jenom dvě děti ze sta mají k rodičům takovou důvěru, která unese tohle velké trápení a průšvih.
Co myslíte, jak jste na tom s důvěrou svých dětí vy? Když vaše malé dítě pobíhá se zmrzlinou v ruce, vy mu desetkrát důrazně řeknete, že si ji má sníst v klidu, ono neposlechne, zakopne a zmrzlina se mu rozplácne na chodník, dítě brečí, že mu upadla zmrzlina. Co uděláte vy? Vynadáte mu, důrazně ho pokáráte, že to má za to, že vás neposlechlo? Ještě mu dáte na zadek, aby si pamatovalo, že si mělo dávat pozor? Nebo plačící dítě nejdřív utěšíte a pak spolu v klidu proberete, jak to příště udělat, aby zmrzlina neskončila na chodníku?
Když se vám větší dítě přizná, že udělalo něco, co nemělo, potrestáte ho, vymácháte mu v tom čumák, nebo mu nejdřív pomůžete vyrovnat se s následky?
Je to jenom moje spekulace, ale hádám, že mezi těmi devadesáti osmi procenty, které se nesvěří rodičům s kyberšikanou, bude mnohem víc dětí, které slýchaly „já ti to říkal“ nebo „to máš za to, že neposloucháš“. A slýchaly to tak dlouho, až pochopily, že když se dostanou do průšvihu, rodiče je potrestají, ale nepomohou jim. Moje děti jsou zatím malé na internetovou šikanu, ale věřím, že důvěra začíná už u té zmrzliny rozpláclé na chodníku.
