Seriózním sběratelem hudebních nosičů jsem od svých šestnácti, když jsem si koupil své první CD (hudebním fanouškem jsem byl samozřejmě dávno předtím). V té době to byla žhavá, nebo minimálně stále ještě teplá novinka.
Cyklistou jsem od dětství, ale svátečním až v poslední době, kdy jsem si pořídil pohodlné městské kolo. Jím teď podnikám menší nenáročné výšlapy, většinou pro mlíko a zpátky. Těžko by se to dalo považovat za sportovní aktivitu, ale neubírá mi to na radosti z jízdy. Málokdy se tyto dvě mé záliby spojí, ale tentokrát ano.
Objednal jsem si raritní 4CD Ecstasy Of Saint Theresa. Když jsem zjistil, že prodávající sídlí též na Praze 6, v dojezdové vzdálenosti, a dokonce bez výrazného převýšení, bylo rozhodnuto: jede se na kole! Stáhl jsem si cyklistickou navigaci, abych tam trefil, a nastudoval profil. No, pěkně jsem se zapotil. Ale ani v závěrečném stoupání jsem neklesal na mysli. Když jsem dorazil za pánem a převzal od něj zboží, zaplavil mě z Extáze pocit euforie! Jen drobná nečekaná komplikace: Bylo to sice 4CD, ale v obalu velikosti LP. Co teď? Do batohu to dát nemohu. Naštěstí nosím u sebe vždy plátěnou tašku velikosti vinylu „pro všechny případy“. Ale kam s ní? Bylo by logické dát hudební nosič na nosič, ale tam by mohl přijít k újmě. Nejlepší nakonec bylo pověsit si tašku na krk jako kráva zvonec.
Cesta zpátky byla sice víc z kopce, ale trvala mi déle. Brzdil jsem, bál jsme se to pustit, aby odpor vzduchu neponičil obal. Teprve když jsem dorazil domů, přestal jsem se bát a konečně to pustil. Sběratelova a cyklistova odměna!
