Francouzští nakladatelé roní slzy. Od časů hospodářské krize čelí soustavnému poklesu prodejů knih a místo toho, aby se situace začala obracet k lepšímu, zavání letos katastrofou: zatímco lednové a únorové prodeje nebyly nic moc, v březnu se prakticky zastavily. Může za to politika. Ve Francii už přes půl roku zuří permanentní volební kampaň. Odstartovala koncem loňského roku prezidentskými primárkami levice a pravice.
Následovala vlastní prezidentská kampaň, a když začátkem května Macron konečně porazil (rozzuřenou domovnici) Le Penovou, vystřídala ji ta k volbám parlamentním. Francouzi mají k politice ambivalentní vztah: nadávají na ni, kudy chodí, ale zároveň ji zbožňují. Volební kampaň je pro ně výpravnou show prokládanou změtí šťavnatých korupčních kauz, s překvapením na závěr. V jejím průběhu napjatě sledují nekonečné televizní politické debaty a čtou jenom noviny... na internetu. A šňůra volebních kampaní dosud neskončila; po prvním kole parlamentních voleb přijde v neděli druhé.
Vzpomenou si Francouzi příští týden na knihy? To není vůbec jisté, jsou tu přece prázdniny a lidé se budou hromadně přesouvat z měst na venkov. Pokud před odjezdem vyrazí na nákupy, budou spíš vybírat plavky a šnorchl. Knihkupectví tak zůstanou až do září prázdná. V říjnu pak nakladatelé investují své poslední prostředky do „začátku knižního roku“ (rentrée littéraire). Držme jim palce, aby v něm nepřišli o kabát i boty!
