„Krucifix, to bych rád viděl, jak to dělaj v jinejch rodinách?“ ptá se po Janě Preissové lačnící František Němec v komedii Jak dostat tatínka do polepšovny. Dnes bych na to odpověděl, že za pomoci technologií, díky nimž vzniká nový život.
Starší mláďata už jsou schopná tradičního vysedávání u her, tudíž ty bych chápal jako bezproblémové. To ti malí dětští upírci, kteří přes den vysávají dvěma dobrým lidem život a večer k tomu ještě nechtějí usnout. Na babičky a dědečky dneska není spoleh, protože někde ještě tvrdě dřou a za výsledky jezdí na dovolené bez vašich dětí, nebo se dokonce chtějí seberealizovat. Hrůza! Co si budeme povídat, bez YouTube a mobilních telefonů je sexuální život současných rodičů v ohrožení.
Vždy se mluvilo o tom, že posazení dítěte před obrazovku je to nejhorší. Kde je ta maminka, co by si měla s dítětem hrát? Jak je možné, že tatínek nekontroluje, na co se dítě dívá? Já vám můžu říct, co takoví rodiče dělají, pokud teda dítě nevyžaduje každých 30 sekund přepínat pohádky, pravděpodobně s ambicí nemít nikdy sourozence. Můžete si to ale domyslet sami. Občas je zkrátka psychicky i zdravotně důležité potomka něčím zaměstnat.
Díkybohu za interprety, co vytvářejí písničková videa obírající rodiče o duševní vyrovnanost. Krom podpory demografického růstu umožňují rodičům poledního šlofíka, dopsat mail nebo i uvařit, vyprat či vůbec něco dokončit. Pro ně bych měl jen jedno drobné doporučení. Videa okolo pěti minut jsou nevhodně krátká a nechť při volbě opakujícího refrénu myslí na to, za jakých okolností dospělí tyto šlágry poslouchají.
