Že by Praha neměla svůj tajemný druhý, zákulisní, téměř undergroundový život? Ale ano! Je třeba pouze vědět, na které dveře zaklepat.
Můžete klidně otevřít nenápadnou nábytkovou skříň a vstoupit třeba do – říše barové a restaurační. Projít několika spoře osvětlenými chodbami s oprýskanou cihlovou zdí a pak se vynořit v úžasném baru, zažít punk, rap, hip-hop i eko-techno celou noc až do rána.
Chcete se okouzleni potácet třeba vnitroblokem na pražské sedmičce, kdy v první chvíli vůbec netušíte, kde je vchod, kde východ a kolik jich tam vlastně je? Nevíte, zda je to tu vymyšleno jako obchod, bistro, odpočívárna, nebo galerie? Záleží na tom? Ne!
Nebo se také můžete nechat omámit lehce psychedelickým, pohyblivým kovovým divadlem, jež je umně sestaveno ze starých ingotů, vyřazených důlních vozíků a neidentifikovatelných kusů opracovaných železných slitinových bloků. Vše tu svítí, bliká, hraje, pohybuje se, kývá na vás a nabízí vám prapodivnou harmonii současné generace X-Y-Z, možná i Žet!
Můžete se napít různých nealko čajů, jejichž jména jste nikdy nezaslechli, ale i alko elixírů nesmrtelnosti, lásky, ochutnat „zlou čarodějnici“ nebo se raději opít „elixírem zapomnění“. Každé pořádné město na naší planetě totiž vyznává filozofii „The dark side of the moon“. Ovšem jak hluboce ve své jinakosti klesne, je vždy a jedině na něm samém. Může zůstat v poloze kouzelné pohádky, inspirativního tripu, ale také totální žumpy.
