Nedávno jsem byl na rychlém obědě v jedné pražské toskánské restauraci, kde vaří Brit, který miluje italskou gastronomii a dokáže ji skvěle připravit. Rodinný charakter, prostředí normálka, ale když se podíváte na tabuli, je vše jasné: Polévka cizrnová s cuketou, fazole. Rigatoni s italskou klobáskou, fenyklová uzenina, ricotta, rajčatová omáčka. Linguine s tuňákem, kapary, grilovaná paprika, rajčatová omáčka… a nebo vepřová panenka, fenykl, pomeranč, chilli, med. Dali byste si?
Ten den, co jsem tam jedl, byl sychravý, a tak já si dal: Spaghetti alla zingara –se zázvorem, česnek, chilli, rajčatovou omáčkou. Nedokážete si představit, jak tohle jednoduché jídlo bylo chuťově vyladěné a hlavně a především – jak se skvěle hodilo do toho lehce prochladlého dne. A o to právě nejvíc jde – aby kuchař dokázal ve své práci využívat sezonní suroviny a aby se také dokázal přizpůsobit změnám počasí a vůbec klimatickému vývoji a fázím roku.
V létě, když je horko, tak není vhodný čas na svíčkovou ani na tučnou zabijačku. Na tu já vždy jezdil ke strejdovi v lednu nebo v únoru. Pokud totiž kreativní kuchař dokáže vystihnout, co má který den udělat, je to vítězství na celé čáře.
A navíc je tu jeden zvláštní bonus – nemusí vůbec používat drahé suroviny z druhého konce planety, ale hlavně ingredience, co jsou při ruce. A tak já se v těchto dnech zaměřuji na dýni, řepu, ořechy, kaštany. Škvarky a sádlo také nejsou špatné, čas zvěřiny se též blíží a kvašená a nakládaná zelenina – to jsou pokrmy našich předků. Ty máme v sobě navždy geneticky zakódovány pro toto počasí, ať se nám to líbí, či ne!
