Před třemi lety a teď znovu předevčírem jsem si nechal udělat test, jestli se zdravě stravuji a co mi v mém jídelníčku chybí. Stačí, když člověk napíše, kolik mu je let, jak často jí jogurty nebo červené maso a kolikrát denně se něčím cpe. Vyšlo mi asi 40 položek, které bych měl pravidelně doplňovat, a u každé dokonce přesné procento naznačující, jak moc moje tělo strádá.
Jen tak namátkou vám prozradím, že mám konzumovat víc špenátu, kopru, petrželky, bazalky, také hříbky, chřest, kapustu, pak i (zaplať pánbůh) lososa, tuňáka, hovězí, mořskou zeleninu, mangold, chilli papričky a krůtu… a ještě spoustu dalších dobrot. U každé je napsáno, kolikrát by se měla zmíněná ingredience v mém týdenním menu objevit. Všechny ty suroviny mám moc rád. Jen na ně občas zapomínám při tom typickém českém lokálním kulinárním běsu. O nabídce běžných restauracích snad ani nebudu mluvit. Přiznávám se bez mučení, že tabulce o mých stravovacích nedostatcích dost věřím.
Zmíněný výzkum, který poskytuje na internetu zdarma neziskové organizace, mi potvrdil, že se i po třech letech vyskytují v mém „apetitu“ pořád stejné chybějící suroviny, i když v trochu jiném pořadí důležitosti a číselném zastoupení. Mám prostě nedostatek hořčíku, vitaminu B6, zinku, omega-3 mastných kyselin – a věřte tomu, že vy nejspíš také. Stačí jen trochu přemýšlet o tom, co si vkládáme do pusy, a necpat se pořád jen obloženými chlebíčky, gulášem a řízky. Ty tam fakt vyjmenované nebyly!
