Začátek roku bývá tradičně po celém světě spojován s projevy vysoce postavených politiků, v nichž rekapitulují uplynulý rok a vzhlíží k roku nadcházejícímu. Ve svých projevech jednak glosují aktuální otázky, stejně tak se ale zabývají tématy obecnějšími či nadčasovými.
V České republice letos přibyly i projevy předsedů obou komor našeho zákonodárného sboru – Jaroslava Kubery a Radka Vondráčka. Každý projev měl silnější i slabší stránky. O řadě výroků, které v projevech zazněly, by se daly napsat samostatné sloupky. U jednoho motivu se zastavím blíže. Mnozí komentátoři po- ukázali na to, kolikrát v projevu předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka zaznělo v různých formách a podobách slovo demokracie, ať už v citacích použitých šéfem poslanců, či v jeho vlastních formulacích. A řada komentátorů díky tomu označovala projev za patetický. To, jaký pocit z projevu nakonec převáží, se ale často ukáže až později, zejména je-li projev formulován i jako výzva k určitému způsobu chování či jednání. Jinými slovy: nyní nezbývá nic jiného než přejít od slov k činům.
Věřme tedy, že Vondráčkův projev poslouchal například i jeho stranický šéf Andrej Babiš. A to nejen pasáže, které mohly jeho uším znít příjemněji, ale třeba i tu, že „demokracie není rychlá a efektivní, to ani není jejím smyslem a účelem“, či že demokracie je i to, že opozice chce déle mluvit. Možná to přiměje premiéra vnímat Sněmovnu jako něco více než jen „žvanírnu“, která ho zdržuje od práce. Zkrátka aby (nejen) i on přispěl k tomu, že slova o demokracii nebudou jen prázdnými frázemi vhodnými do projevů.
