Kdo je vítězem a kdo poraženým těchto voleb? Téměř obligátní otázka, kterou politologové dostávají od novinářů téměř po každých volbách. Snad jen u těch prezidentských tento dotaz nehrozí, neboť to jsou jediné české volby, kde vyhrát může skutečně jen jeden. Ale proč tyto dotazy chodí i při jiných volbách? Není snad vítěz jasný?
Je i není. Takové sněmovní nebo třeba krajské volby mají samozřejmě svého matematického vítěze, který získá nejvíce hlasů voličů. Přesto často slýcháme termíny jako například „Pyrrhovo vítězství“ nebo „hořké vítězství“, případně spojení, že někdo „utrpěl vítězství“. Tyto termíny nám označují vítěze, který sice formálně vyhrál, ale ve svém důsledku z dané situace (v tomto případě z voleb) úplně vítězně nevyšel. Na druhou stranu slýcháme také hodnocení, že vítězem může být i někdo, kdo skončil na nižších příčkách.
Ono skutečně záleží na úhlu pohledu. Mechanicky vzít matematického vítěze je jen jeden úhel, ale když se nehodí, podíváme se na volební výsledky například optikou změny oproti minulým volbám. Vítěze či naopak poraženého pak vybíráme z těch subjektů, které si nejvíce polepšily nebo naopak nejvíce pohoršily, bez ohledu na to, na jaké příčce se skutečně umístily.
A v systémech, kde se vláda ustavuje na půdorysu většiny v zákonodárném sboru, je vítězem ten, komu se tuto většinu podaří dát dohromady. A to nemusí být ani ten, kdo matematicky vyhrál, ani ten, kdo zaznamenal oproti minulým volbám nejvyšší nárůst podpory. Tak to jen abyste byli připraveni, že se nám po volbách vyrojí hned několik vítězů.
