Snímek G. I. Joe: Snake Eyes měl v kinech premiéru loni v létě. Z mnoha důvodů šlo o propadák, který si ke svým dvěma starším předchůdcům nemohl tržebně ani čichnout. Jde přitom o stejně obstojný akční výplach, což se krásně ukazuje právě na obrazovkách HBO GO.
Se snímkem se to má trochu podobně, jako když jste si v éře videopůjčoven přinesli domů nějakou tu Van Dammovku. Je to sice pitomý, ale baví vás to. Snímek proto nesměl chybět v naší internetové rubrice Strážce streamu.
Než z něj byl bručoun
Jak již název napovídá, G. I. Joe: Snake Eyes není klasické třetí pokračování. Dokonce nejde ani o restart série, jak je v poslední době v módě. Snímek je, co do svého druhu, origin a věnuje se jednomu z nejoblíbenějších Joeů. Než se ze Snake Eyese stal nemluvný bručoun v černém kostýmu, musel se totiž jako dítě dívat, jak mu zavraždili tátu. Uplyne dvacet let a hlavní protagonista muže, co má vraždu jeho otce na triku, stále ne a ne najít.
Protože se ale umí prát a dostane se s pomocí svých pěstí a nohou z každé situace, dostane se po nějakém tom střetu se záporáky do Japonska, kde se ho ujmou ninjové z klanu Arashikage. Budoucímu vůdci téhle party, ze kterého se během snímku pomalu ale jistě klube Snake Eyesův bíle oděný protějšek Storm Shadow, totiž zachránil život. Kód cti, který jeho členové dodržují, staví Snake Eyese před zásadní dilemata. Jedním z nich je zdánlivě prostá otázka, zda může být touha po pomstě tou jedinou lidskou motivací? Lavírovat mezi dobrem a zlem se nedá dlouho, zvlášť když do příběhu vstoupí organizace Cobra, která touží po vládě nad světem.
Shakespeare to úplně není
Abychom si rozuměli. Snake Eyes není o výrazně povedený snímek. Je to jednoduché béčko s pěkným vizuálem, které si nehraje na víc, než čím ve skutečnosti je, tedy výplachem s obstojnými bitkami a fajn hrdiny, jejichž hlubší myšlenkové pochody vás vlastně moc nezajímají. Dvě hodiny, které snímek v součtu má, vám však příjemně utečou. Rejža rutinér Robert Schwentke totiž ví, že nesmí diváka vydechnout a tedy i začít nad dějem přemýšlet. Na první hollywoodskou ligu to sice není, na příjemně strávený večer u telky však ano.
Exotické Japonsko je navíc fajn prostředí na to se pořádně porvat, takže bitky na jedoucích dopravních prostředcích, v zahradách či před nějakým tím neonem na střeše vypadají povětšinou skvěle. Bavili mě I bizarnější momenty, jako například scény s obřími anakondami, ale i zkoušky, kterými hrdina musí procházet. A věřte mi, u nich raději nepřemýšlejte.
Fajn překvápko
G. I. Joe: Snake Eyes je v konečném součtu docela příjemné překvapení. Není to sice ničím výjimečný film, nabízí však fajn žánrové řemeslo a atrakce, které k tomu patří. Ze všech Joeů si vede trojka nejhůř nejen tržebně, ale také na portálu Česko-Slovenské filmové databáze Csfd.cz. Zde má film mrzkých 48 procent. Zasloužil by alespoň šedesát.
Snake Eyes: G.I. Joe Origins
|
