Pokud chcete u oběda s kolegy vypadat, že můžete do AZ-kvízu, máme pro vás sbírku jídelních perliček, které můžete vytáhnout přesně ve chvíli, kdy kolega začne krájet řízek.
Španělský ptáček
Začněme klasikou všech klasik. Španělé o žádném „svém“ ptáčkovi nemají tušení. Název se zřejmě u nás ujal už v 17. století. Jméno masové závitky získaly asi tím, že je připravovali španělští kuchaři. Matka Rudolfa II., císařovna Marie, byla Španělka a bezpochyby si s sebou přivezla kuchyňský personál. A protože zavinutý plátek masa s náplní připomínal malého oškubaného ptáka, bylo jasno.
Tip k obědu: „Víte, že Španělé by si to u sebe v restauraci nikdy neobjednali?“
Španělský ptáček
Moravský vrabec
Pták to není, Moravák taky ne vždycky. Jde o malé kousky pečeného masa, které prý také připomínaly drobné ptáčky. Označení „moravský“ se objevilo až dodatečně – klidně jen proto, že to tak někdo napsal na jídelní lístek a chytlo se to. Dřív se jídlu říkalo dráčci.
Tip k obědu: „Moravský vrabec nemá s ptákem společného vůbec nic. A znáte ho spíš jako vrabce nebo brabce?“
Moravský vrabec
Ruské vejce
V Rusku tenhle název vůbec neznají. Vznik souvisí s vlašským salátem, který je častým doplňkem ruského vejce. Italové (Vlachové) údajně kdysi připravili vlašský salát pro hosty z Ruska. S vejcem.
Tip k obědu: „Ruské vejce je asi tak ruské jako smažák francouzský.“
Tatarský biftek
Tady se fantazie rozjela naplno. Představa, že Tataři jedli syrové maso, je spíš romantická legenda. Název se k bifteku dostal nepřímo přes omáčku, kterou dnes známe jako tatarku. Ta se podávala k jemně nasekanému masu – a jméno už zůstalo.
Tip k obědu: „Tatarský biftek nemá s Tatary společného asi tolik jako tatarka s Mongolskem.“
Tatarský biftek
Segedínský guláš
Ani Maďaři si nejsou úplně jistí, kde se to vzalo. Název může souviset s městem Szeged, ale taky se jménem člověka (Józsefa Székelyho), který tenhle guláš proslavil. Jisté je jediné: původní gulyás nebylo jídlo, ale označení pastýře. A až časem se z názvu profese stal název pokrmu.
Tip k obědu: „Segedín je vlastně guláš, který má blíž k pastýřům než k mapě.“
Segedinský guláš
Vídeňský řízek
Češi ho přijali za vlastní. A tvrdí se, že pravý vídeňský řízek má být z telecího masa a smažený na másle či přepuštěném tuku. Všechno ostatní už jsou národní variace.
Tip k obědu: „Když není z telecího, Vídeň by protestovala.“
Vídeňský řízek
Frankfurtská polévka
Polévka, která dostala jméno po párku. Frankfurtském. Ty se ve Frankfurtu prodávaly už v 15. století a jejich výroba se pak rozšířila dál po Evropě. Odtud vede přímá linka k polévce, omáčce… a nekonečným debatám, jestli jsou lepší vídeňské, nebo frankfurtské.
Tip k obědu: „Celá polévka stojí na jednom párku.“
Americké brambory
V USA se běžně pečou celé brambory se slupkou, často ve velkém. Američané jsou zkrátka lenoši a škrábání je práce navíc. U nás se tenhle způsob přípravy okoukal a dostal exotický název. Realita? Čistě česká hospodská stálice.
Tip k obědu: „Věděli jste, že americké brambory vznikly z lenosti?“
Po Vánocích bojuje s vysokým cukrem v krvi i zdravý člověk. Jak stabilizovat glykemii bez drastických diet? |
Gothajský salám
Podle gothajského salámu se pozná šikovný uzenář. Namíchat směs hovězího a vepřového tak, aby zůstala kyprá i pružná zároveň, navíc tak akorát prostoupená zrnky špíčku, není sranda. Salám má domovinu ve městě Gotha v Německu. „Dělnickou“ svačinu tu vymyslel řezník Johann Daniel Kestner.
Tip k obědu: „Město Gotha nabízí jednu z posledních meziměstských tramvajových tratí v Německu. Poprvé tu vznikla salámová pochoutka.“
Srbské rizoto
Češi si zjednodušili balkánskou realitu. To, co známe jako srbské rizoto, vychází z jídla jménem džuveč – směsi masa, zeleniny a rýže. Podobně jsme si přejmenovali i další balkánské pokrmy, které chutnaly hlavně na dovolené.
Tip k obědu: „Srbské rizoto je český suvenýr z Jugoslávie.“
