Co vás k práci na knize přivedlo?
Zásadním impulzem byl můj kamarád, filmový producent Ivo Krátký. Zpočátku jsem ji vlastně ani nechtěl psát, neboť jsem dítě hor, lesů a řek a digitální technologie mi byly na hony vzdálené. Dnes bitcoinu rozumím, neohromil mě, ale vždy mě zajímal člověk za tím. Po počátečním váhání se naše vpravdě dobrodružné pátrání rozjelo. Kromě Iva a mě se k nám připojil ještě profesor Pavel Kolář, jehož osobní příběh má s bitcoinem velmi úzkou souvislost.
Křest knihy
Byla to spíš detektivní práce s dokumenty a archivy, nebo byli klíčoví lidé, co ho znali?
Pravda je to druhé. Ivo mi učinil nabídku na spolupráci někdy v roce 2014. Tehdy jsem byl ale velmi zaneprázdněný, neboť jsme natáčeli celovečerní film. Můj kamarád měl v té době jen archivní, obecně známá fakta. Říkal jsem: Nemůžu, nemám čas, až bude něco konkrétního. A pak přišel rok 2015. Ivo mi volal hned po návštěvě své sestřenice žijící v Anglii a řekl mi: „Pepo, poslouchej, byl jsem v baru, kde se zastavil Satoshi Nakamoto v roce 2011. Odtud napsal svou poslední zprávu světu!“ Vyprávěl mi o konfliktu. Neznámý zákazník neměl na útratu, zaplatil bitcoinem, barman chtěl libry, došlo ke sporu a ten muž zmizel. Začalo pátrání, které však vyšumělo do ztracena.
Kolem Nakamota existuje řada teorií. Co jste zjistili?
Ivo zjistil adresu muže, který tehdy před lety obsluhoval Nakamota. Vynálezce bitcoinu v dubnu 2011 cestoval za bratrem z Kalifornie do Británie kvůli tomu, že oba bratry rozdělila havárie v Jižní Americe, při níž v roce 1987 přišli o rodiče. Celá tato historie je popsána v naší knize.
Bitcoin změnil svět, a přitom ho založil někdo, kdo chtěl zmizet. Proč?
I na tuto otázku naleznete odpověď v naší knize. Nakamoto po spuštění programu bitcoin.org musel vše prakticky vyzkoušet – posílání a přijímání bitcoinů, bezpečnost systému. Na svých účtech zanechal přibližně jeden milion BTC na zhruba 22 tisících adresách. Celkově má být do roku 2140 vytěženo 21 milionů BTC. To je obrovská hodnota. Proč tedy zmizel? Nechtěl být vydíratelný. Jeho systém je nezávislý na centrálních bankách, které ovládají svět. Nejdůležitější je však konkurence komerčnímu bankovnímu systému. Stačí šum, zmatek, lidé začnou vybírat peníze a je konec. Stejně jako v roce 1929 na Wall Street. Černý pátek, to známe všichni. Málokdo však tuší, jak jsme mu opět blízko. A nezapomínejme, že dnešní měny nejsou kryté zlatem. „Stačí důvěra v systém,“ řekl mi kdysi jeden bankéř. Haha, dodávám.
Vaše knihy jsou obrazové a filmové. Jak jste se vypořádal s tím, že hlavní postava je fyzicky nedostupná?
Satoshi Nakamoto existuje, má své civilní jméno i datum narození. Veřejnost se o něm může dozvědět prostřednictvím naší knihy. Je to konkrétní biografie. Ano, můžete se ptát, co dělá dnes. A já odpovídám, že nevím – stejně jako nevím, co dělají mé děti. Držím se zásady, že záhady vznikají tam, kde nás strach zatlačí do kouta a chybí nám odvaha si posvítit.
Kdy jste si řekl, že tohle už není jen o kryptoměnách, ale o něčem hlubším?
Tím prvním byla souvislost s kauzou Yellow House, tedy s kauzou Žlutého domu v Albánii – s českou trojicí, jež tam zmizela v roce 2001. O tom jsem psal v knize Návrat do Valbone. Informace jsem sbíral nejen v Albánii nebo třeba od prvního válečného prokurátora Vladimíra Vukčeviče, ale i od lidí z válečného tribunálu v Haagu. Proto jsou mé závěry jasné a zcela konkrétní. Před vydáním knihy v roce 2019 mne kontaktoval jistý Brit, chtěl informace o masakrech, které se tam děly. Nabídl mi za ně záznam z vyšetřování incidentu v baru z roku 2011. Tady se vše propojilo. Za druhým překvapením stál fakt, že se jistý muž obrátil na Pavla Koláře. Pod obchodní záminkou, jak se později ukázalo, chtěl zjistit informace o dceři, která v roce 2002 zmizela v rovněž v Albánii. Byl to Američan a ten člověk měl za to, že Pavel Kolář byl posledním, kdo ji před odjezdem viděl.
