Co vede mladé kluky v online době sdílených kalendářů či diářů k vyvíjení novinky na papíře?
Jiří: Hlavním motorem byla osobní potřeba plánování. Měli jsme v hlavě hodně snů a cílů, ale z té se rychle ztrácejí, když je nemáte zapsané a rozplánované. S elektronickými diáři jsme neměli ryze pozitivní zkušenosti, protože u nich často jen čekáte, až vám připomenou, co máte dělat. A tím vlastně přesouváte svoji zodpovědnost na někoho jiného.
Jan: Usoudili jsme, že se každý občas potřebuje zastavit a přemýšlet. Být bez notifikací a jiných rušivých elementů. Je to víc osobní. Neplánujete si pak jen práci, ale i osobní život, a vše máte na jednom místě. Papír je navíc podle výzkumů lepší pro zapojení obou hemisfér mozku, protože na papíře vypadá každá poznámka jinak. Lépe si ji pak vybavujeme, protože víme, na kterém byla místě a čím se lišila. Vždyť všechny složité projekty a skici vznikají také na papíře.
V čem se váš motivační diář nejvíc odlišuje?
Jan: V první řadě je to něco mezi diářem, kronikou a blokem. Je navržený tak, aby pomáhal s dlouhodobými plány i s běžnou denní agendou. Je nedatovaný, takže s ním můžete začít pracovat, kdykoliv chcete – v půlce dubna, anebo třeba až v říjnu. Tím se přizpůsobuje on vám, ne vy jemu.
Jiří: Není to dráb, který vám bude říkat, co máte dělat, ale naopak mentor, který vás nechá se motivovat svými vlastními úspěchy či neúspěchy. Při navrhování jsme se drželi čistého a jednoduchého designu, aby byl v Dolleru dostatek místa pro případné zdobení a každý si ho mohl upravit podle sebe.
Na jaké problémy či komplikace jste naráželi během vymýšlení konceptu?
Jiří: Toho byla spousta, protože v polygrafii, grafice ani typografii jsme v začátcích neměli téměř žádné zkušenosti. Neuměli jsme ani s grafickým programem, ve kterém Honza design zpracovával. A také jsme neměli ani peníze na realizaci, celý projekt se financoval pomocí crowdfundingové kampaně.
Jaké byly první reakce vašeho blízkého i širšího okolí? A co vám říkají teď?
Jan: Jsme obklopeni lidmi, kteří nás od začátku podporovali a doteď nám pomáhají. Přáteli, rodinou, fanoušky, zákazníky i lidmi, kteří nás finančně podpořili. Bez důvěry a podpory všech těchto lidí by nás ani nenapadlo rozjíždět velkou výrobu.
Je něco, co vás nejvíc v reakcích pobavilo nebo zaskočilo?
Jan: Na začátku se nám kamarádi smáli, divili se, že zrovna my dva spolu něco tvoříme. Při vydání růžové verze byli všichni překvapení zase tím, že dva kluci dokážou přijít zrovna s takovou barvou. Nejspíš zapomněli, že to tvoříme pro ně. Nejvíc pobavili právě kluci, kteří nám psali, že jsme jim prý zavařili s výběrem barvy dalšího diáře, protože ta růžová je fakt skvělá. Ale že šlo o správnou volbu barvy, nám potvrdilo i vyprodání několika tisíc diářů v prvních dvou měsících. Což nás i zaskočilo.
Jiří: Nečekali jsme, že to bude taková rychlovka, a to už jsme čtyřikrát předtím vyprodali černou verzi.
Na co jste nejvíc pyšní?
Jiří: Máme obrovskou radost z nadšení našich zákazníků a toho, že si diář kupují i opakovaně nebo jako dárek svým blízkým. Dostáváme spoustu zpráv s příběhy, jak se jednotlivým lidem změnil život k lepšímu, ať už šlo o odchod z práce, která je nebavila, nebo o uznání, že Doller zvýšil jejich kreativitu nebo pomohl najít rovnováhu a sebedůvěru.
Jan: Snažíme se diář neustále vylepšovat a ladit do nejmenších detailů, i když nás to často zdržuje. Růžovou verzi jsme ladili téměř rok, ale za ty pochvaly to stojí.
Na sociálních sítích jsou fotky od lidí, co si diář vyzdobili. Inspirují vás takové fotky?
Jan: Baví nás různorodost v tom, že si každý ten svůj upraví k obrazu svému. To nám dělá radost, byl to náš cíl. Od začátku jsme chtěli vytvořit pomocníka, který je odrazem svého majitele. Inspirovalo nás to dokonce ve změně některých prvků, abychom ho ještě více přizpůsobili reálným potřebám lidí, kteří ho používají.
Co si u diáře lidé nejvíc chválí?
Jan: Nejvíc asi to, že jim pomáhá s time managementem a zároveň mají možnost si zaznamenávat svoje sny a cíle na jedno místo, a tím pádem je mají stále na očích.
Jiří: Spoustu lidí také oceňuje papír jako takový, protože podporuje psaní rukou a společně se speciálním designem podněcuje ke kreativitě a pomáhá budovat sebevědomí.
K projektu diáře jste připojili i Úspěchobraní. Co to je za akci?
Jan: Úspěchobraní je putovní konference, která se v loňských dvou letech konala ve Zlíně a v Praze. Tato akce má jasný cíl – představit mladé inspirativní lidi, kteří se živí tím, co je baví, a jsou v tom úspěšní. Hlavním smyslem akce je odbourat mýty, které ohledně úspěchu jako takového panují. V minulosti na konferenci přednášeli například Paulie Garand, Kazma, bývalá marketingová ředitelka společnosti Zoot Pavlína Louženská či paralympionik Jan Povýšil. Jejich osobní a profesní příběhy jsou pro nás velikou inspirací a rádi je předáváme dál.
Jaká bude akce letos?
Jiří: Úspěchobraní se letos koná 4. dubna v plzeňské Papírně. Mezi potvrzenými řečníky jsou zatím devatenáctiletá česká podnikatelka a designérka Lucie Štruncová, reportér a dokumentarista Janek Rubeš, mistr světa v kickboxu a kaskadér Marek Svitek nebo modelka Veronika Kašáková. A protože nechceme, aby se akce poutala jen k jednomu městu, tak pomalu připravujeme podzimní díl, který bude tentokrát v Brně.
