Role muže, který má vybírat z dvaceti žen, pro Miroslava Dubovického dle jeho slov nebyla samozřejmá ani pohodlná. V běžném životě se s více ženami současně neseznamoval a randění vždy bral jako krok ke vztahu, nikoli jako hru. O to silněji na něj dolehla odpovědnost rozhodování o citech druhých, tlak kamer i intenzita prostředí, kde se emoce násobí.
V rozhovoru pro deník Metro Miroslav Dubovický promluvil otevřeně o svých nejistotách, o chvílích, kdy by ze show nejraději odešel, i o tom, proč pro něj byly ceremoniály růží nejtěžší částí celé zkušenosti. Popsal také, co mu účast v Bachelorovi dala do osobního i profesního života a proč pro něj tahle reality show nebyla o mužském egu, ale spíš o konfrontaci se sebou samým.
Co byl ten moment, který vás utvrdil v tom jít do reality show?
Už jsem měl zkušenosti s modelingem, takže ten mediální svět mi nebyl úplně cizí. Ale ve chvíli, kdy jsme s bráchou rozjeli podnikání, makali jsme 16 až 18 hodin denně a představa někam odjet nadlouho pro nás nedávala smysl. Bavilo nás budovat byznys, zaměstnávat lidi, zkrátka jsme neměli prostor někoho poznávat. Pak se to ale tak dobře rozjelo, že jsme si ten prostor najednou udělat mohli. A hlavní důvod byl prostý. Byli jsme dlouhodobě sami a trávili jsme čas jen v práci nebo s dcerou. Produkce navíc přišla s tím, že půjdeme oba, že to bude unikát, že se to dá monetizovat a že je velká šance, že si tam člověk najde lásku. Tahle kombinace nás přesvědčila.
Myslel jste si, že byste se jinak neseznámil?
Ne. Já jsem jenom tomu seznamování nedal šanci. Nikdy jsem neměl Tinder, ale neodsuzuju to, mám kamarády, kteří ho měli a dneska jsou ženatí a mají děti, ale pro mě to není. Pro mě byl problém, že jsem si říkal, ‚buď si udělám čas a obětuju práci, nebo obětuju dceru‘. A ani jedno jsem nechtěl.
Často se říká, že v podobných show jsou účastníci vykreslení trochu jinak. Jak jste vnímal výběr dívek a práci produkce?
Upřímně, musím se těch holek zastat. V televizi jsou někdy vykreslené různě, ale ve skutečnosti byly vesměs skvělé. A byly nám trošku namontované na míru, podle psychologických pohovorů, podle toho, co říkáte, že hledáte, i podle vizuální preference. Překvapilo mě, že produkce fakt plnila věci, na kterých jsme se domluvili. Ne že by nás v něčem vydřeli, právě naopak.
Martin a Miroslav Dubovičtí v pořadu Bachelor Česko (2025
Bylo pro vás těžké zůstat autentický v prostředí, kde vás sledují kamery a hodnotí každý krok?
Já si myslím, že jsem byl dost autentický. Spíš moje mluva nebyla tak autentická. Mluvil jsem víc spisovně, než mluvím běžně. Ale já se obecně přizpůsobuju prostředí. Někde mluvím spisovně, jinde hovorově, s kamarády v hospodě taky úplně jinak. Tady jsem se tomu terénu taky trochu přizpůsobil. Co pro mě ale autentické nebylo, jsou samotné situace, které se v show rodily. Já jsem v životě nikdy nerandil se dvěma holkama zároveň, natož s dvaceti. Pro mě bylo nepřirozené jít na rande s jednou a za tři dny s další nebo řešit líbání v takové intenzitě.
Zvenku to přece jen ale může působit jako pohlazení mužského ega. Dvacet žen a vy. Užíval jste si to?
Ne. Fakt ne. Já jsem se v tom často cítil strašně blbě. Jasně, je hezké, když vidíte, že o vás někdo stojí – to v běžném životě takhle otevřeně nedostáváte. Ale pro mě to není to, co mě hladí po duši. Mně je příjemnější, když mám pocit, že jsem dobrej táta nebo že dávám lidem možnost práce.
Když se přesuneme na začátek show, co vám proběhlo hlavou ve chvíli, kdy dívky začaly přicházet po červeném koberci směrem k vám, aby se představily?
To je v prd*li. Což jsem si řekl určitě víckrát. Ale ne kvůli kamerám, ty mi začaly být rychle jedno. Já řešil holky. Jestli se jim budu líbit, jestli udělám dobrý dojem, jestli neřeknu nějakou blbost. Ty obavy byly fakt velké.
Soutěžící pořadu Bachelor Česko (2025)
Takže jste měl i jako bachelor nejistoty?
Obrovské. A možná to souvisí i s tím, že po rozchodu jsem roky nerandil. Neměl jsem ani žádnou interakci typu ‚pojďme na oběd a popovídáme si‘. Takže jsem ani nevěděl, jaký v tom budu a jestli se ještě někomu líbím.
Dá se tedy říct, že byla show v tomhle směru uzdravující?
Určitě. Potvrdilo mi to, že jo.
Co jste si během natáčení nejvíc uvědomil sám o sobě v roli partnera?
Hlavně jsem si uvědomil komunikaci. V reálném životě, když mě partnerka naštvala, tak jsem si často řekl, že to nedává smysl, a prostě jsem šel pryč. Tady to nejde. Tady máte dvacet různých názorů, všechny musíte vyslechnout a musíte se k tomu postavit tak, aby to dávalo smysl a abyste nikoho neurazil. A navíc, v tom kolektivu se věci strašně rychle šíří. Stačí, aby jedna byla naštvaná, a máte problém.
Na ostrově Tenerife se v červnu 2025 natáčela reality show televize Nova Bachelor Česko 2.
Jak jste zvládal, že vaše rozhodnutí zasahovala do citů jiného člověka?
Tohle byla ta těžká stránka. Někdo si může myslet ‚v pohodě, odpinknu ty, se kterýma to necítím, a zůstanou ty nejlepší‘. Jenže tak to není. S každou z nich něco zažijete – stres, situace, tlak okolí, všechno je intenzivní a sbližuje vás to i s někým, kdo třeba není váš typ. A pak stojíte na ceremoniálu růží, ony tam jsou nádherné, koukají na vás a čekají, jestli je pošlete domů. To je strašný. A nejhorší je, že si to člověk často nemůže ani pořádně vysvětlit tak, jak by chtěl. Ne všechno se dostane do televize.
Byl pro vás ceremoniál růží ten nejtěžší moment?
Stoprocentně. To bylo šílený. Pokaždý jsem tam nechtěl jít a nikdy jsem nikoho nechtěl poslat domů. Ty emoce jsou tam strašně intenzivní.
Hodně se mluví i o tom, že se točí do noci. Vnímal jste, že by únava dělala rozhodnutí intenzivnějšími?
Natáčení do noci je tam běžné. Můj první den jsme točili asi do půl sedmé ráno. Ale já se nerozhodoval přímo na tom mole. Dělal jsem si poznámky, protože je fakt těžké si pamatovat všechno u každé holky. Zapisoval jsem si třeba hodnoty, věci, na které jsem se ptal. A když nebyl ceremoniál, tak jsem večer koukal do poznámek, abych se nenechal unést a držel se toho, proč jsem tam přišel.
Martin Dubovický a Pavla Vaníčková v show Bachelor Česko 2 (ostrov Tenerife, Španělsko, 2025)
Dala vám show i něco, co se vám hodí do byznysu?
Určitě. Jednak komunikaci, jednak to, že jsme se díky kamerám a médiím přestali s bráchou tolik stydět. Víc jdeme do digitálu, máme vlastní podcast a monetizujeme digitální věci. Dřív to nebylo ono.
Jak vás zkušenost ovlivnila v pohledu na vztahy mimo televizní obrazovky?
Spíš mi to potvrdilo pár věcí. Že konflikty se dají řešit normálně, tedy mluvit o nich bez emoční exploze. Protože v emocích člověk řekne spoustu věcí a někdo se toho chytí a některé věty umí ranit nadlouho. A taky mi to potvrdilo, že láska je v maličkostech. Lidi říkají ‚udělal bych pro ni cokoli‘. Ale pak přijde partnerka z práce a nikdo neodloží telefon, nevezme kabát, nekoupí kytku. Když umíte ‚udělat cokoli‘, tak tyhle věci jsou maličkost. A právě ty jsou důležité.
Kdybyste si měl odnést jednu lekci do dalšího vztahu – jaká by to byla?
Nelíbat se s jazykem. (smích) Nevěděl jsem, že to bude takhle vidět. V close-upech tam nechají i to mlaskání a já si říkám pane bože. Kdybych se viděl takhle dřív, nikdy to neudělám.
Pomohl vám Bachelor v byznysové stránce, co se týče čísel? Změnilo to váš život? Nebo vám show spíše ublížila?
Momentálně si nejsem vědom žádné negativity. Řešily se různé věci, ale s bráchou to nebereme jako něco, co by nás mělo urážet. Jsme zabraní do práce a do toho, co nám to dalo, a ostatní moc nevnímáme. A v byznysu to podle mě pomohlo hodně, mám pocit, že obratově třeba dvakrát. My jsme do toho šli i s tím, že jsme čekali, že to pomůže, jen jsme nevěděli, v jaké míře a jestli to zvládneme odbavit. Výhoda je, že jsme dva, takže se s tím pracuje líp.
