V rozhovoru si s autorkou knihy Veronikou Rei tykáme. Není to tak dávno, kdy jsme byli kolegové. Jak se práce pro deník Metro propsala do psaní knihy a kdo by si měl Baculku přečíst? Odpovědi má odbornice na digitální marketing.
Kdo je baculka?
Stereotyp, myšlenkový vzorec, který nám nakecává, že nejsme dost dobré, hubené, chytré, krásné. Baculka pro mě není osoba, spíš hlas, takový ustrašený podhodnocující bubák v hlavě. Když mu věříme, má nad námi velkou moc.
Veronika Rei
Je postava Kláry nějak inspirovaná i tebou?
Do Kláry jsem vložila některé své skutky a emoce, kterých jsem se chtěla zbavit, v tom mi psaní pomáhá. Nejsem to přímo já, ale některé strachy, historky, podceňování se nebo platonické lásky máme společné. Klára je pro mě taková holka, kterou spoustu z nás v jedné chvíli bylo taky. Věřím, že se v ní hodně žen pozná.
Už máš na své dílo zpětnou vazbu?
Nejprve se knížka dostala k mým známým a čtenářům první knihy, kteří na druhou čekali několik let, takže se z Baculky radovali se mnou. Jedna čtenářka si ji objednala do Irska a dle jejích slov by si ode mě přečetla i recept na špagety. Teď se těším, co na ni řeknou noví čtenáři, na jejich reakce netrpělivě čekám a doufám, že u nich taky obstojím.
Štěnovický cestovatel: Muslimky s šátky na hlavách mě prosily, abych se s nimi vyfotil |
Komu bys knihu doporučila?
Holkám, které mají rády příběhy ze života, ve kterých se poznají. Baculka je plná devadesátkových stereotypů, se kterými jsem vyrůstala, zapeklitostí vztahů i bojů mezi tím, co bych podle ostatních měla proti tomu, co bych sama chtěla.
O své první knize Zbožňuju tě navždy říkáš, že jsi se potřebovala vypsat. Platí to i o té druhé?
Baculka prošla rukama editorů a korektorů, takže je víc opečovaná a přizpůsobená současnému knižnímu trhu. První kniha je vyloženě mé syrové psaní. Každá má něco do sebe. U Zbožňuju tě navždy jsem chtěla mít absolutní svobodu, protože je hodně osobní. U druhé knihy pro mě byla důležitá péče nakladatelství a že na to nejsem sama. To se podařilo, i když pro mě bylo někdy těžké přijmout, že mi neprojdou všechny patosy a slovní hrátky.
Baculku vydalo velké nakladatelství. Co to znamenalo pro tebe a co pro čtenáře?
Pro mě radost a šance psaní zase někam posunout. Je to velká čest, že si mě vzali v Gradě pod křídla a Baculce důvěřují, že bude mít úspěch. Pro čtenáře je to jistota kvality a taky dostupnosti. První knihu mám totiž jen na svém e-shopu, zatímco druhá je v knihkupectvích.
Jak je těžké v dnešní době vydat knihu?
Měla jsem štěstí, u obou knih byl proces od prvního písmenka až do čtenářovy ruky hladký. Nebo to tak jen vnímám já. Neexistovala pro mě možnost knihu nedotáhnout do konce, tak jsem pro to udělala vše, co bylo v mých silách.
Vzešla z ní mnohá přátelství a nemálo kamarádů, říká Matěj Forman o lodi Tajemství |
Jak vypadá tvůj tvůrčí proces? Píšeš každý den, nebo spíš po vlnách inspirace?
Oboje. Už jsem dostatečně vycvičená na to, abych se během deseti minut dostala do zóny, flow, ve kterém můžu tvořit. Ale mám dny, kdy mi nefunguje mozek, a při takových nad sebou musím držet pevnou ruku a přimět se alespoň na deset minut k textu sednout, i kdybych měla jen editovat nebo si dělat poznámky. Všechno se počítá. Baculku jsem nechávala i několikrát odležet, než mi naskočilo pokračování příběhu.
Nějakou dobu jsi byla i novinářkou. Myslíš, že se tato zkušenost promítla i do tvého psaní?
Stoprocentně! Možnost být novinářkou byl můj splněný sen, a i když jsem ze začátku se svým editorem někdy nad texty bojovala, věděla jsem, že mě to posouvá. Díky deníku Metro jsem psaní opravdu vypilovala, naučila se lépe porozumět čtenáři a našla svůj hlas. Teď mě baví být na té druhé straně. Ale kdo ví, třeba budu mít možnost se jednou k novinařině zase vrátit.
