„Je to legendární běžecký závod s nejdelší nepřerušenou tradicí na světě. Závod, který nadchne svou atmosférou a tradicí. Trať, která vás prověří. To vše příští neděli, a to již postoosmadvacáté – poprvé se totiž běželo v dávném roce 1897!“ vábí všechny borce Jakub Kohák, jedna z velkých tváří běchovického podniku.
Magická třináctka
Specifická není jen historie běchovického závodu, ale i samotná délka a náročnost trati. Měří o 31 metrů více, než je tradičních 10 kilometrů, ale ne vždy tomu tak bylo. „V prvních letech měřila 10 kilometrů. Start byl u patníku s číslem 12 a cíl u patníku 2. Postupně se start posouval stále více směrem k obci Běchovice a analogicky se tak měnilo i místo cíle z Ohrady na Pražačku. Od legendárního patníku č. 13 se běželo poprvé až v roce 1911,“ upřesňuje Josef Šaman, jeden z pořadatelů běchovického závodu. Doplňuje, že až krátce po první světové válce se místo dnešního cíle na Žižkově stalo součástí Prahy; obec Běchovice se přidružila k Praze až v roce 1974.
Prach už vás neoslepí
„Z dnešního pohledu můžeme říct, že závod se první desetiletí konal na periferii hlavního města a tomu odpovídala i kvalita vozovky, a tak úsměvně dnes působí doporučení doprovázejícím cyklistům, aby nevířili prach. Dobová svědectví závodníků vypovídají o tom, jak se museli často potýkat s blátem, loužemi a terénními nerovnostmi,“ přidává zajímavosti Šaman. Ještě v roce 1969 se závodníci mohli orientovat dle patníků, ostatně propozice hovořily o „startu na 13. kilometru a cíli na 3. kilometru“. Následující rok byly patníky bohužel odstraněny. Dochoval se pouze ten legendární s označením 13. kilometru.
Vzhůru na Hrdlořezák
Co ale zůstává po celou dobu shodné, je profil trati. Po krátkém mírném seběhu od startu následuje první krátké stoupání na metu 1. kilometru, které je předzvěstí další trasy. Další výživné stoupání čeká závodníky na 3. kilometru v Dolních Počernicích, táhlé stoupání v Hrdlořezích směrem na Tábor dlouhé zhruba jeden kilometr začíná druhou, těžší polovinu tratě. Po prudkém seběhu z Tábora následuje od 7,5. kilometru obávaný výběh „Hrdlořezák“, ale mnohé nováčky na trati překvapí, že táhlé stoupání pokračuje prakticky až několik stovek metrů před cíl. „Když k náročnému profilu připočítáme náročný protivítr v některých ročnících, můžeme konstatovat, že trasa běchovického závodu vyžaduje zkušenosti, taktickou vyzrálost, vůli a bojovné srdce,“ doplňuje Josef Šaman.
Ještě tři stovky
Termín závodu se v historii několikrát měnil, aby se nakonec ustálil na poslední zářijovou neděli. Na tu letošní zbývalo včera odpoledne ještě posledních tři sta startovních čísel.
