Kdy vznikla vaše posedlost překážkovými závody?
Zhruba před rokem a pár měsíci, kdy jsem začala běhat a narazila na tréninkovou skupinu Spartan Trainig Group Praha. K té jsem se připojila a začala s nimi trénovat dvakrát týdně na Rokytce. Tyto tréninky kombinují běh a překonávání překážek. Díky tomu jsem se dostala k překážkovým závodům. Zhruba před rokem v srpnu jsem se zúčastnila svého prvního OCR závodu, jímž byl Gladiator Race. Pocit v cíli mě naladil k pokračování. Zanedlouho jsem absolvovala ještě jeden Gladiator Race, jako přípravný závod na Spartan Race. Závodění a trénování se stalo takovou mojí závislostí.
Plazení vodou a dráty
Čím to, že vás tahle záliba tak drží?
Nejdříve to byl osobní ventil. V době, kdy jsem začala běhat, jsem procházela těžším soukromým životním obdobím. Byl to takový útěk od reality, vypnutí hlavy. Začalo mě to ale neskutečně nabíjet. V prvotní fázi jsem se snažila fyzicky zničit, abych trochu uvolnila hlavu. Protože jsem ale viděla dobré závodní výsledky, přešla jsem na systematičtější trénink.
Věnovala jste se sportu i v dětství?
Osmnáct let jsem hrála závodně volejbal, čtyři roky beachvolejbal, takže sportu jsem se věnovala prakticky celý život. Při nástupu na vysokou školu jsem od něj upustila. Nejsem z Prahy a tým byl v České Třebové, kde jsem vyrostla. Bylo pro mě dost složité tam dojíždět. Pak přišla rodina a s tím jiné priority. Když jsem se chtěla k volejbalu vrátit, bohužel jsem se zranila a to mě na nějaký čas vyřadilo úplně.
Co vám dal pro nynější sportování volejbal?
Tělo si pohyb nějakým způsobem pamatuje, takže základy tam určitě jsou. Nicméně jsem nikdy nebyla běžec a rozhodně ne vytrvalostní. Na střední škole jsem vytrvalostní běh doslova nesnášela. Teď se to však zlomilo a u dlouhých běhů si perfektně vyčistím hlavu.
Překonání překážky při zimním závodu v Josefově.
Který závod pro vás byl nejhezčí?
Z každého závodu si odnáším něco jiného. Moc se mi líbil Gladiator Race v Šiklově mlýně. S partnerem jsme tam běželi spolu poprvé ve dvojici a povedlo se nám doběhnout pro třetí místo. Na Slovensku se mi líbil Spartan Race ve Valčianské dolině. Byl v nádherném horském prostředí, kde jsem si užívala scenerie. Na mistrovství Evropy v OCR nás zase pohltila skvělá atmosféra celého šampionátu.
Barbora Kršmaru při závodu Spartan Race
Které překážky máte v oblibě, které naopak ne?
Klasický kámen úrazu je pro mě oštěp, ten ještě natrénovaný nemám. Moc si také nelibuji ve studené vodě, protože mě dost chytají křeče. Ty mě při jednom ze závodů téměř vyřadily. Mám naopak ráda ručkovací překážky, ale u některých musím více natrénovat úchop, protože jsem se v poslední době spíše věnovala běhu.
K závodu jste dokonce zlákala malou dceru...
Ano, dceři je čtyři a půl roku a letos v Pardubicích na Gladiator Race jsem ji přihlásila na její první závod. Žijeme závody celá rodina, takže jsem si moc přála, aby to zkusila, byl to tedy můj splněný sen. Obě jsme z toho byly nadšené a moc jsme si to užily.
Plazení, dráty a bahno...
Kdyby vás někdo chtěl následovat, co byste mu doporučila?
Jednou týdně trénuji na Rokytce a potom v Agoge Gymu na Jarově. Tréninky jsou pod záštitou Spartan Training Group Praha. Na Rokytce jsou zdarma, dvakrát týdně – v pondělí a ve čtvrtek od 18 hodin na dvě hodiny. Myslím si, že jsou ideální pro přípravu k prvním závodům. V Agoge jsou každý den. Pod vedením si tam lidé mohou vybrat z různých tréninků – silové, kruhové, běh nebo tréninky na OCR závody. Ne všechny jsou zdarma, ale každý si ten svůj najde.
S úsměvem to jde lépe
Proč jste se rozhodla, že budete trénovat lidi?
Všimla jsem si, že jsem pro hodně z nich motivací. Párkrát jsem si zkusila vést trénink na Rokytce a bavilo mě to. Nedávno mě oslovili v Agoge Gymu, takže jsem neváhala, a najednou se ze mě stala trenérka.
V práci s vaším sportovním zaměřením nemají problém?
Pracuji v americké korporaci, kde to mám nastavené tak, že když jsem v práci, věnuji se jí naplno, ale snažím se ji oddělit od osobního života. Kolegové jsou leckdy překvapeni, když mě znají v kostýmku nebo business oblečení a pak vidí, v co se proměním v mimopracovní době. Vzbuzuje to obdiv a dotazy. Hlavně se mě ptají, kde na to beru čas. Většinou odpovídám, že je to o disciplíně a jeho dobrém rozvržení.
Tělo ten rok a půl tréninku cítí?
Určitě, nechávala jsem si dělat biometrické měření loni a také v letošním roce, a rozdíl je markantní v pozitivním smyslu.
U-rampa je vysoká a klouže. Kdo má štěstí, dosáhne až na uzel.
Měla jste jinou postavu?
Je určitě vidět nárůst čisté svalové hmoty. Mám jí tak o pět kilogramů více než před rokem.
Co kostýmek?
Popravdě, musela jsem vyřadit pár košil, které mi praskaly ve švech přes ruce, proto raději nosím šaty.
Barbora Kršmaru se po překonání překážek brodí vodou.
Jak to zvládáte doma? Máte umyté nádobí a uklizeno?
Uklizeno máme, na to jsem pečlivá. Vše je o komunikaci a plánování, protože partner taky závodí a každý máme jinak rozvržené tréninky.
Jistě to pomáhá i partnerskému vztahu...
Je skvělé mít s partnerem společný koníček a sdílet pro něj podobnou vášeň, protože máme jeden pro druhého pochopení a jsme jeden druhému oporou.
