Když mě napadlo zkusit si biatlon, zrovna Česko zasáhla tropická vedra. Přesto jsem do pražského SK Rover zavolal a zajímal jsem se, zda je možné si v srpnu vyzkoušet zimní sport. Měl jsem štěstí. Žáci z oddílu zrovna vyráželi do Běžeckého areálu Břízky u Jablonce nad Nisou na soustředění. Vyrazil jsem tedy do Jizerských hor absolvovat trénink s mladými biatlonisty.
Partičku třináctiletých a čtrnáctiletých sportovců moje přítomnost nijak nerozhodila, zato já měl vítr, zda jim budu na lyžích stačit. Opět jsem měl štěstí, dnes se bude trénovat „jenom“ střelba.
Rozcvička na zahřátí a jde se na to. Žáci i žačky sahají po svých zbraních. Také já jednu fasuji. Dnes budu střílet z pušky, kterou používá mládež do čtrnácti let. „Hlavní rozdíl je v tom, že pro žactvo je puška vzduchová se stlačeným plynem a pro dospělé palná zbraň využívající náboje se střelným prachem,“ vysvětluje mi trenér mládeže Jan Novák.
Než se začne pálit do terčů, tak žáci takzvaně suší. „Střílí bez nábojů a tím si opakují a automatizují jednotlivé fáze střelby. Míření, dýchání a spouštění,“ říká Novák. Já nesuším. Nikdy jsem nestřílel, tak nevím, co si mám opakovat.
Zatímco ostatní už trefují terče o sto šest, mě se ujímá trenér Jan Válka. Jdeme nejprve střílet vleže. Jsem na břiše, nohy mám do praku, než vyprázdním zásobník, je potřeba zaháknout řemen pušky do očka, které mám na levé ruce. Puška má být spojená s touto paží kvůli větší stabilitě. Snažím se háček zachytit pravou rukou, tedy tou, která bude mačkat spoušť, ale drátku se do očka nechce. Ruce mám ve špatné pozici a manévr mi trvá desítky vteřin. Další desítky vteřin mi trvá střelba. Na medaili to nebude. Dva zásahy z pěti. Ostuda.
„Zkus se před další střelbou proběhnout,“ nabádá mě Válka. Nechávám se vyhecovat a klušu. Pěkně rychle, ať se zadýchám. Na střelnici si pak lehám, opět zápasím s háčkem a střílím. Minuta v tahu. Dvě díry v černém. Žádná sláva.
Třetí série je vestoje. Odpadá problém s háčkem, ale pro změnu se peru s puškou. Nezdá se to, ale tři a půl kila těžká zbraň se pronese. Výsledkem je jeden zásah.
Ke konci tréninku se zapojuji k ostatním. Soutěží se ve dvojicích. S týmovým kolegou se střídáme po ráně. Vždy se doběhne od čáry ke střelnici, vypálí se a běží se zpět. Po plácnutí vybíhá druhý. Ze čtyř pokusů trefuji jednou. O zbytek terčů se postará můj mladší kolega. Ačkoliv má v týmu černého Petra, tedy mě, nejsme poslední. Ale zdaleka ne první. Promiň, Matěji, že jsem to kazil.
Na závěr zkouším kolečkové lyže. Na trénink na silnici se používají zhruba 60 centimetrů dlouhé. Trochu s nimi zápasím. Pata na nich totiž nedrží stejně jako u klasických běžeckých lyží a také s nimi nejde úplně dobře brzdit. Nespadl jsem, vyjížďka byla tudíž úspěšná. Jinak klobouk dolů před biatlonisty. Tento sport je vážně náročný.
Zkuste si olympijský sport, trénuje se bez sněhuBiatlonový klub SK Rover trénuje na Barrandově ve sportovním areálu Základní školy Hlubočepy.
|
