Boj terminátorů je největší změnou současné války. Scény z filmu z roku 1984 jsou už realitou

Válka, kterou rozpoutal agresor z Ruska jsou plné strojů, které před pár desítkami let byly výsledkem fantazie. Lidští vojáci se prodírají válečnou vřavou. Musejí se bránit malým i velkým robotickým protivníkům. Scény z amerického filmu Terminátor z roku 1984 jsou už realitou.

Na scénu vstupuje Terminátor 2026 a nehraje v něm Arnold Schwarzenegger... Podobných strojů přibývá a není asi daleko do doby, kdy také tanky budou bez lidské obsluhy.

Vrcholem pokroku. V-1, V-2 a atomové bomby

Největším technologickým posunem v 1. světové válce byla letadla a tanky. V technologicky zdokonalených variantách tyto dvě zbraně zasáhly i do 2. světové války a dominovaly v ní. K nim se přidaly na jejím sklonku německé létající střely V-1 a rakety V-2. Samozřejmě v omezeném využití také atomová bomba svržená ve dvojím provedení na japonská města.

Když přesně před čtyřmi lety vtrhly kolony ruských armád na Ukrajinu, zdálo se, že to bude jen technicky vylepšené pokračování starých válek. Dlouhé kolony obrněnců, rakety, bombardování letadly a pěchota kryjící se za obrněnci postupujícími krajinou a městy. Právě tato taktika ale zabránila Rusku v prvních týdne války zvítězit. Nekonečné kolony obrněnců byly uvězněné na silnicích a v rozbahněných polích a decimovalo je ukrajinské dělostřelectvo i ruční střely Javelin. Ty se staly ikonou ukrajinské obrany v prvním období.

Rusové od roku konce 2. světové žádnou velkou válku podobného typu nevedli. Při přepadení Ukrajiny v únoru 2022 použili šablonu staré sovětské vojenské doktríny. Skončilo to fiaskem.

Po čtyřech letech krvavého konfliktu se z válčení stal hon na lidské vojáky pomocí dronů. Nejen těch létajících, ale i pojízdných, které nahrazují útočící pěchotu, zásobovače nebo zdravotnická vozidla. Vyhraje ten, kdo jich má víc, a také ten, který se před nimi dokáže ubránit, a hlavně ukrýt před těmi, co zabíjejí shůry. Ačkoli je linie mezi oběma válčícími státy dlouhá asi 1 300 kilometrů, nemá to nic společného se zákopovou válkou prvního i druhého světového konfliktu. Žádné nekonečné obranné linie obsazené statisíci pěšáků a dělostřelectvem za zády. Namísto toho velké prostory země nikoho s ostrůvky bojovníků a techniky ukrytými pod zemí i stromy a především vše monitorující pozorovacími drony. Ty pak určují, jakým směrem půjde útočný či obranný výpad.

Kde jsou bayraktary...

Když se nad ukrajinským bojištěm objevily první turecké bojové drony Bayraktar, které v první fázi výrazně zbrzdily postup ruských útočníků, byla z toho mediální senzace. Všichni ministři obrany v Evropě najednou toužili po podobných zbraních a turecký výrobce si mnul dlaně v očekávání nebývalých zisků a vojenské obchodní delegace mířily do Turecka.

Obě válčící strany však začaly postupně produkovat neuvěřitelné množství vlastních dronů všech velikostí.

Od několikametrových střel, které jsou moderní verzí německé V-1 s těžkou náloží výbušniny k ničení techniky i budov, až po malé drony se shazovacími granáty či sebevražedné drony s malou výbušninou, které nahánějí pěšáky nepřítele jako zajíce na poli. Koho by před čtyřmi lety napadlo, že jednou z alespoň trochu účinnějších obran proti nim bude obyčejná brokovnice?

Bombardovací svazy zmizely z nebe

Dlouhé bílé čáry kondenzačních par deset a více kilometrů nad zemí. Neklamné vizuální znamení, že americké bombardéry zvané „létající pevnosti“ míří na vojenská a průmyslová centra třetí říše, aniž by se musely obávat nepřátelských stíhaček, které k nim ani zdaleka nedolétly. Bylo ale možné se na ně s předstihem připravit. Civilisté mohli včas vyhledat nějaký úkryt, i když to často nepomáhalo.

Hledali byste pod konstrukcí chránící před drony tank? Stroje, které vládly bitevním polím, se změnily v nemotorná monstra.

Také tato stránka současné války je minulostí. Kdysi tak obávaná ruská bombardovací letadla jsou uzemněná tisíce kilometrů od fronty, a pokud vystartují na misi, fungují jako nosiče dalekonosných klouzavých bomb a už vůbec nenalétávají nad území Ukrajiny.

Na obou stranách fronty fungují místo bombardérů nejrůznější balistické rakety nebo postupně i velké mateřské drony, které v sobě a na sobě nesou jednotky až desítky malých dronů...

Fronta a týl? Rozdíly jsou malé

Kvůli masově vyráběným balistickým střelám, klouzavým bombám a dálkovým drénům se proměnilo zázemí. Zatímco ještě ve 2. světové válce byla i přes dálkové bombardovací svazy dělicí linie, fronta a týl, znatelná, teď se, především z pohledu Ukrajinců, vše setřelo. Ruské střelky i drony míří na celé její území, od frontové linie až po západní hranici.

Stará a nová válka v ulicích Prahy. Maketa íránského dronu Šáhid vedle repliky sovětského tanku z 2. světové války v únoru 2026. Dvacáté století versus moderní varianta německé střely V-1.

Bezprostřední bezpečné zázemí frontového pásma se rozšířilo z několika kilometrů na desítky, někde až na padesát kilometrů. Až tam často doletí ruské „drátem“ ovládané drony. Navíc se zásadně zvýraznila taktika útoků na týl nepřítele. Rusové již třetím rokem ničí energetickou infrastrukturu Ukrajiny. O to se snažili Spojenci už ve 2. světové válce, ale bombardování nemělo tak zásadní dopad jako nyní to ruské. Ani Ukrajinci nezahálejí. I jejich drony a rakety dokážou ničit ropný průmysl hluboko v Rusku.