Jste několikrát do roka v Praze. Co vás na tomto městě baví?
Město tvoří lidé, ne? A myslím, že lidé tady jsou velmi ohleduplní k vašemu soukromí. Jsou také velmi přátelští. Je tu skvělá kultura služeb, restaurace a vizuálně i architektonicky je tu spousta historie, což činí město příjemným na pohled.
Máte tu spoustu přátel. Co máte rád? Kam rád chodíte v Praze?
Víte, rád si tu prostě hraji na turistu, procházím se a nasávám atmosféru. Nemám konkrétní místo, kam bych musel jít. Opravdu záleží na tom, s kým jsem. Například včera, ve čtvrti, kde jsme byli kvůli show, což je mimo centrum města, jsem se procházel po ulicích, jsou tam domy a lidé si žijí svůj život. Šel jsem do malého obchůdku. Prostě mě baví pozorovat, jak lidé ve městě žijí. Není to o tom jít na Karlův most a koukat na vodu nebo něco takového. To je také skvělé, ale jde spíše o to cítit, jak lidé ve městě žijí.
Davide, vypadáte, že jste velice ve formě, proto si neodpustíme otázku: Pivo asi nemáte rád, že?
Samozřejmě mám, jsem Brit. A konkrétněji jsem Skot, ale české pivo je moc dobré.
Poznávají vás lidé na ulici?
Vlastně mě to překvapuje, ale to je síla formule 1. Když jsem se procházel po ulici, pár lidí mě poznalo. Asi také vědí, že jsem přijel na tuto akci. Je to už 16 let, co jsem závodil ve formuli 1, ale protože pracuji v televizi, lidé, kteří to sledují, mě stále mohou čas od času vidět.
Haggis, steaky a losos. Skotské národní pokrmy jsou jiné než ty české. Co máte rád z české kuchyně?
Dnes jsem ochutnal několik opravdu zvláštních věcí. Rád se v restauracích ptám, co je specialitou šéfkuchaře, to vám řekne, co právě cítí. Myslím, že české jídlo je docela podobné skotskému, maso, zelenina a podobně. Ale Skotsko nemá nějakou konkrétní kuchyni, kvůli které byste tam cestovali. A cítím, že v České republice je to podobné.
Už jste ochutnal dršťkovou polévku?
Ne, to neznám, ale určitě jsem to musel za ty roky ochutnat.
Polévka z kravského žaludku, dršťky.
Jo, jo, jo, jo, jo, máme to i v Anglii. Nejsem velký fanoušek.
Vlastníte několik luxusních hotelů. Zajímala by vás investice v Praze?
Ano, vlastně jsem tu měl dříve podnik s Pavlem Turkem, který je z Prahy, a Mickem Doohanem, který byl šampionem Moto 500. Nikdy jsem tu neměl investici do nemovitostí, ale život je dlouhý, doufejme, a nikdy neříkejte nikdy.
Je Praha vhodná pro pořádání akcí pro Red Bull?
Ano, rozhodně, na sto procent. Podívejte se dnes, máme skvělé místo, vše je skvěle zorganizované, takže ano, rozhodně.
Tato otázka může být tenký led. Jací jsou čeští řidiči?
Řekl bych, že docela dobří. Byl jsem po celém světě, a když jste třeba v Indii, to je další zkušenost, co se týče řízení. Byl jste tam, že? Takže myslím, že čeští řidiči jsou dobří.
A závodníci?
Ve formuli 1 jste neměli mnoho jezdců. Myslím, že poslední, kdo se dostal do formule 1, byl Tomáš Enge. Ale neexistuje žádná hranice, proč by nemohl být český jezdec ve formuli 1. Jde jen o to najít talent a vyvíjet ho přes motokáry až do formule 1.
Jak byste popsal své pocity, když se ohlédnete zpět například do roku 1991, kdy jste seděl ve formuli?
Byl jsem tehdy hodně mladý. A samozřejmě jsem neměl takové životní zkušenosti, jaké mám dnes. Jediné, co bych si přál změnit, ale to může říct každý, je mít zkušenosti, které mám dnes, a mysl a tělo, které jsem měl ve 23 letech. Ale to není život. Musíte žít svůj život s příležitostmi, které vám byly dány. A víte, jsem velmi šťastný, že jsem vyrůstal v malé vesnici ve Skotsku. Vy pocházíte z hor, já pocházím od moře na jihozápadě Skotska. Ale to ukazuje, že když vytvoříte příležitost a tvrdě pracujete, je možné dosáhnout vrcholu.
Přináší řízení formule určitou deformaci? Jezdíte rychle, když řídíte své auto?
Ne, moc ne. Moc neřídím. Létám třikrát až čtyřikrát týdně, neustále cestuji, ale moc neřídím. A když ano, dodržuji pravidla. Neříkám, že jedu přesně šedesát mil za hodinu, pokud to podmínky dovolují, možná jedu trochu rychleji. Ale neřídím šíleně nebo extrémně rychle, protože… Proč bych měl spěchat? Byl jsem jezdcem Grand Prix, nepotřebuji dělat nic bláznivého na silnici.
Každý má své oblíbené auto. Musel jste mít v životě spoustu aut. Pamatujete si na jedno, které jste prodal nebo daroval s těžkým srdcem?
Myslím, že si vždy pamatujeme své první auto. Moje první auto bylo Renault 5, něco jako Renault Clio, ale starší model. Bylo to skvělé malé červené auto a hodně jsem s ním jezdil, když jsem byl teenager, a leštil jsem ho téměř do té míry, že jsem odstranil lak. Takže ano, myslím, že si vždy pamatujeme své první auto. Je to jako první láska, každý si pamatuje svou první lásku.
Jak byste popsal svůj vozový park nyní?
Jsem docela praktický člověk, takže mám Mercedes GLS AMG, což je velké kombi, sedmimístné. Mám rád praktičnost, prostor, pohodlí.
Co děláte, abyste si udržel pružná záda? Protože víme, že není snadné vstávat z něčeho, co jezdí tak nízko při zemi.
Vím, měl bych se více protahovat, snažím se také plavat. A kromě toho mám zdravou stravu.
Davide, je život lepší, když je vám padesát?
Jsem rád, že jsem se dožil padesátky, protože se mi v životě přihodila spousta věcí, které mohly způsobit, že bych tu tak dlouho nebyl. Takže jsem velmi šťastný, že jsem tam, kde jsem dnes. Mám velké štěstí, že jsem měl příležitosti, které jsem měl. A ano, nemohu říci, že se těším na šedesátku, ale těším se na zbytek svého života.
Přichází s věkem i moudrost?
Ano, samozřejmě, stáváte se opatrnější. Více chápete, jak svět funguje a jak věci fungují. Takže si myslím, že to je to, co se snažím předat svému patnáctiletému synovi. Snažím se mu předat co nejvíce svých zkušeností, aby byl více otevřený světu a schopnější dělat dobrá rozhodnutí.
Bude se snažit o formuli?
No, chce, ale záleží na jeho dovednostech a odhodlání. Jedna věc je jistá, pokud se do toho pustí, musí jíst, spát a dýchat formulí 1. Kdokoli si myslí, že může být na nejvyšší úrovni jakéhokoli sportu, aniž by tomu věnoval sto procent, a nejde jen o sport, aby byl úspěšný v čemkoli. Na to musíte tvrdě pracovat, vytvářet příležitosti. Nemůžete čekat, až vám někdo zavolá. Musíte jít a klepat na dveře. V nejhorším vám otevřou a řeknou ne. Pak klepejte na další dveře. Buďte neúnavní.
Úspěch přichází k těm, kteří věří v trpělivost?
Naprosto. Musíte být trpěliví, protože nemůžete jen koukat na Instagram a říct si, že chcete být jako ten člověk. Musíte pracovat, mít cíl. Musíte přijmout, že na cestě budou i neúspěchy, ale tyto neúspěchy jsou poučením. To jsou zkušenosti, které vám pomohou dělat lepší rozhodnutí.
