Když se o Srí Lance říká, že má v některých místech opravdu hodně čajových plantáží, ani si neumíte představit, jak moc jich ve skutečnosti je. Dlouho jedete autem a v kopcích míjíte nekonečné řady čajovníku a mezi nimi pobíhající sběračky. Ano, i ve 21. století, kdy je velká část výroby mechanizovaná, se tady lístky čajů sklízí ručně. Každá z Tamilek má na zádech pytel, jehož ucho kolem hlavy nosí jako čelenku, do něj utrhne z každého keře vždy jen tři horní lístky. Ty se při výrobě rozdělují do tří kvalit čaje. Během dne chodí čaj z pytle i vícekrát odevzdat, nasbírat ho přitom musí asi dvacet kilo, aby dostala přibližně čtyři dolary mzdy.
Čaj pro svět
|
Když jsem si chtěla jejich práci vyzkoušet a vydrápat se za nimi do kopce, kam ony hbitě, nehledě na věk, běhají i v žabkách, dostala jsem dobrou radu. „Pozor, někdy mezi keři bývají kobry,“ volá na mě kamarádka, která na Srí Lanku jezdí již několik let. Snažím se keře příliš neničit, ale uštípnout pouze horní lístečky v rychlosti, jaké to předvádějí ženy kolem mě, je téměř nemožné.
Po nějaké době prosím o společnou fotku, ať mám památku. Stejně jako za téměř každou službu, i tady čekají, že jim dám něco na přilepšenou. Vytahuji z kapsy pro každou 100 rupií, v přepočtu asi 13 korun. Najednou se jich kolem seběhlo celé hejno. A já za dvě vteřiny jejich úsměvu platím přibližně osminu jejich platu. Další zpracování již probíhají na strojích pouze za lidského dohledu.
Pro ukázku jsem si vybrala továrnu Damro založenou v roce 1928, která vlastní pět hektarů plantáží. Přímo v této továrně nedaleko města Nuwara Eliya připravují černý a zelený čaj. Nejprve navezené lístky prosušují na velkém páse. Zelený čaj se po vysušení rovnou dále zpracovává. Naopak černý čaj čeká ještě proces fermentace, tedy oxidace na čerstvém vzduchu. Ještě předtím zde lístky nasekají na různé velikosti a nechají je strojově oddělit na menší a větší. „Různé velikosti dělají různou chuť,“ říká důrazně naše průvodkyně po továrně. Následně je černý čaj tři hodiny vystaven právě působení vzduchu, při kterém změní barvu. Poté jsou lístky obou čajů sušeny horkem, a to 130 stupňů Celsia. „Vše je dělané teplem z ohně, žádná elektřina nebo plyn, to by mohlo změnit chuť,“ říká průvodkyně. V dalším kroku jsou opět rozděleny podle velikosti, ty největší jsou méně intenzivní, menší naopak více.
Dělají zde 50 druhů, které se liší sílou chuti i cenou. Až příště budete pít čaj, v duchu můžete stejně jako já poděkovat těm ženám, které pro vás tento dar nasbíraly. A díky, šéfe, že já můžu pracovat v kanceláři a podobné práce si jenom zkoušet. ■
Strážce streamu
