„Mrzí mě jen jedna věc. Umíte si představit, že český prezident předá jako oficiální dárek třeba Kingdom Come svému protějšku ve smyslu: tohle je produkt naší kultury, tak jako se to stalo se Zaklínačem v Polsku?“ žehrá Petr Poláček, jedna z legend české herní žurnalistiky a spolumajitel herního magazínu Level. U příležitosti třicátých narozenin Levelu jsme zavzpomínali i na devadesátkovou herní džungli.
Petr Poláček, spolumajitel Levelu
Od roku 1995 se odehrávala krásně bizarní bitva mezi dvěma herními magazíny. Přibližte nám ty časy.
Level versus Score. Rivalita byla značná, na úrovni obsahu i redakcí. Kdyby někdo chtěl, natočí z té doby skvělý seriál pro Netflix. Přetahování, vzájemné popichování, drobné podvůdky vůči sokovi – ale hlavně: každý magazín měl své zaryté příznivce. Někdo měl raději humornější styl Score, druhá půlka preferovala věcnější styl Levelu. Asi největší konkurenční války nastaly, když oba magazíny začaly nabízet plné hry na CD. Level s tím v roce 1999 začal – přibalil střílečku Spec Ops, Score hned následovalo. Pak už to byla kolikrát otevřená válka o to, kdo sežene jakou licenci. Logicky – bavíme se tu o prodejích 60 tisíc kusů za skoro 200 korun v devadesátkách. To byly velké peníze pro každé vydavatelství.
Pojďme do současnosti. Prozraďte mi, jak se proměnila herní žurnalistika i hry samotné. Co je nyní těžištěm herního časopisu, proč jej čtenáři stále kupují a hltají?
Gros naší základny tvoří fanoušci Levelu a vývojáři. Herní žurnalistika se moc nezměnila – myslím na webu, kde se dnes dočtete kdykoli cokoli. My se v Levelu snažíme dělat osobní žurnalistiku – dlouhé rozhovory, témata, kratší recenze, doporučování zajímavých titulů. Zkrátka obsah, který baví číst nás samotné, a tím pádem nás to i baví dělat. A témata rozdělujeme expertním autorům na dané téma. Pokud ho nemáme, tak si počkáme, až ho mít budeme. A výrazně se věnujeme i technologiím, které zásadně vstupují do herního vývoje.
Jak vidíte budoucnost her i samotného Levelu? Co virtuální realita?
Virtuální realita už si své nejúspěšnější roky zažila. Dnes je to hlavně otázka využití AI nástrojů, které mohou výrazně zvýšit efektivitu práce v řadě odvětví, ale zatím hlavně u programátorů a v marketingu. A Level, ten bude vycházet dál – asi dokud neumřeme nebo na nás nespadne meteorit.
Jak to vidím jáJsem pamětník, ročník 1980. Moje první PC byla třiosmšestka se 4 mega paměti. Psal se podzim 1995, chodil jsem do tanečních, do toho hltal časopis o PC hrách Score – to byl pro mě progresivní punk – a také jeho umírněnou verzi pro hodnější kluky, Level. Dnešní optikou je fascinující, že jsem si tehdy četl o hrách, které jsem si většinou ani nemohl zahrát, neměl jsem na ně totiž dostatečně výkonný hardware. Právě teď, po třiceti letech, mám v rukou Level zase. Hrám už nerozumím, ale zírám, jak tenhle časák vyspěl. A jsem zvědav, jestli zaujme mého pozvolna dorůstajícího synka. David Halatka, editor deníku Metro |
