Téměř dvě třetiny Čechů podporují zpřísnění regulace alkoholu. Vyplývá to z nového průzkumu think-tanku Ministr zdraví, který realizovala agentura Behavio.
Podle údajů průzkumu by přes 70 procent veřejnosti uvítalo omezení reklamy na alkohol. To je zákaz propagace na akcích pro mladistvé, dále vysílání spotů v TV a rádiu jen v noci nebo tvrdší pravidla pro digitální a venkovní reklamu.
Většina je i pro zákaz reklamy na sportovních a kulturních akcích, omezení prodeje na pumpách, v automatech či u škol, povinné varovné etikety a zrušení daňové výjimky pro tichá vína a cidery. To je ale přání. Realita je v srdci Evropy ale jiná. A snaha, aby Češi pili spíše mírně než nadměrně, je víceméně marná.
V kolébce do dětí víno lijeme
Není divu, protože velká konzumace alkoholu nás provází po staletí. Na nadměrnou konzumaci alkoholu upozorňovali už ve středověku cizinci, kteří do Čech přijížděli. Zaznamenali například množství pálenic, kde se i více než sedmdesát druhů kořalek pálilo. Také domácí kronikáři naříkali nad pitím všemožného alkoholu v rodinách. „Každý chce žráti a píti; hned z mládí k tomu dítě vedou, ještě v kolébce do nich víno lejí,“ popisuje v roce 1538 stav společnosti Hanuš ze Švorcperka.
My a promile
|
Abychom byli spravedliví, přepíjení trápilo nás i sousední Němce. „Divíme se, že jsme chudi a žádných peněz v Čechách ani v Němcích nemáme; poněvadž my opilí Němci a Čechové více utratíme, než chceme a než hadrů doma máme!“ láteřil literát Hanuš ze Švorcperka.
Na oblíbený český zvyk, připíjení každému, kdo zavítal na návštěvu do rodiny, nebo na neustálé připíjení při jednáních, upozorňoval i rakouský císař a český král Ferdinand I. Ten v 16. století dokonce hrozil „dvořenínům pod pohrůžkou ztráty měsíčního služného, ba i vyhnáním ode dvora,“ píší kroniky.
Krásné cíle, ale život nabízí stále hodně lákadel
Česko patří ve spotřebě alkoholu mezi světové premianty. Ročně se u nás v přepočtu vypije 160 litrů alkoholických nápojů na osobu. Každoročně to znamená šest až sedm tisíc úmrtí, desetitisíce hospitalizací, miliardové náklady. Zároveň alkohol přispívá ke kriminalitě, domácímu násilí a rozpadu rodin. „Cílem našeho úsilí je prodloužit lidem v Česku dobu prožitou ve zdraví o pět let. Právě z toho důvodu se dlouhodobě věnujeme i problematice alkoholu. Jeho užívání se podle expertů pojí s více než třiceti diagnózami a u dalších přibližně dvou set onemocnění je alkohol jednou z příčin,“ upozorňuje Tomáš Šebek, lékař a zakladatel think-tanku Ministr zdraví.
Chtěli jsem upozornit na absurditu reklamy a reality
Snaha zatlačit propagaci alkoholu do pozadí však často naráží například v médiích. Alkohol tu v reklamních spotech figuruje i dopoledne nebo v podvečerních pořadech, které mohou sledovat i děti. Přímo absurdně to ale působilo při nedávné televizní projekci snímku Zápisník alkoholičky, který byl natočený podle skutečného příběhu Michaely Duffkové. Hrdinku příběhu sehrála velice věrohodně Tereza Ramba.
Čtrnáctiletý hoch vzal dědovi klíčky a naboural auto, pak nadýchal jedno promile |
Jak ale Michaela a Ondřej Duffkovi deníku Metro prozradili, alkoreklamy nebyly jako součást vysílání filmu náhoda. „Reklamní spoty na alkohol, které se objevily během vysílání filmu Zápisník alkoholičky, byly ponechány záměrně. Bylo pro nás důležité na tuto absurditu upozornit. Chtěli jsme divákům ukázat, jak hluboce je alkohol zakořeněný v naší společnosti. Tyto spoty nejsou nijak výjimečné, jde o běžnou realitu televizního vysílání, kterou denně vídáme, často i v časech, kdy televizi sledují děti. Právě tento kontrast – mezi silným osobním příběhem závislosti a bezstarostnými reklamami na alkohol – jsme chtěli nechat vyznít naplno. Věříme, že tato kolize může vyvolat potřebné otázky a zamyšlení, které jsou dnes stále víc na místě,“ přiznávají manželé Duffkovi.
Vyrůstal s tátou v hospodě, skončil na léčení
Je alkoholismus dědičný či získaný? Podle studie, už z roku 2014, deklarují texaští genetici, že část DNA je „zodpovědná“ za sklon k nadměrnému pití. Majitelé určitého genu jsou podle nich podstatně náchylnější k alkoholismu než jedinci, kteří tento gen nemají.
Ti, kteří mají s alkoholismem praktické zkušenosti, říkají, že se jedná o návykovou vlastnost, kterou lze „odkoukat“ od okolí, tedy rodiny nebo kamarádů a kolegů v práci – že pít, a to i nadměrně, je normální.
Pivo či sklenku vína ano. Alkohol na náměstí v Táboře je nově dovolený, ale s mírou |
„Dospělí, kteří vyrůstali v alko rodině a měli tak model pití jako řešení problémů, mohou mít vyšší pravděpodobnost, že se stanou sami závislí. To však záleží na více faktorech, jako je vlastní snaha a vůle, míra sebereflexe a motivace skutečně chtít něco změnit,“ upozorňuje například Linka bezpečí, kde řeší i telefonáty dětí na toto téma.
Dobře známý je příběh špičkového československého fotbalisty Jana Bergera. Jako dítě trávil hodně času se svým otcem alkoholikem po hospodách. Chodil tatínkovi pro pivo, prostředí půllitrů a opilců mu připadalo přirozené. Napít se mu pak připadalo normální.
Komfortem cely záchytných stanic rozhodně neoplývají. Musejí být snadno omyvatelné a bytelné, aby přežili řádění opilců.
A jen rok a půl v protialkoholické léčebně a také jeho nesmírně silná vůle i podpora rodiny, kdy na dlouhou dobu vypadl jak z ligového, tak z reprezentačního týmu, ho zachránily od smutných konců. Dokonce se vrátil s velkou parádou a v roce 1984 se stal Fotbalistou roku.
Miliardy za péči o závisláky
V roce 2024 vydala Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) na léčbu závislostí rekordních 1,59 miliardy korun. Největší část připadla na poruchy způsobené alkoholem, který mezi závislostmi dominuje. Lékařskou pomoc kvůli problémům s návykovými látkami v roce 2024 vyhledalo téměř 47 tisíc klientů VZP. Z toho více než 27 tisíc případů souviselo s alkoholem, převážně u mužů. Na jejich léčbu byla třeba víc než miliarda korun.
Trojský útulek má plno „covidových štěňat“, v létě často řeší i kolapsy po alkoholu |
Alarmující je přetrvávající vysoká spotřeba alkoholu, podle odborných odhadů se v kategorii rizikového pití dlouhodobě pohybuje 1,5 až 1,7 milionu dospělých. Podle odborných odhadů se celospolečenské náklady u nás pohybují mezi 50 až 75 miliardami korun ročně. Patří k tomu třeba výdaje na léčbu, ztráty v produktivitě práce nebo sociální dopady.
