Už po dvaatřicáté se sešla tuzemská filmová špička ke slavnostnímu oceňování Český lev. Podle nominací se čekal hlavní lví souboj mezi snímkem Vlny režiséra Jiřího Mádla a filmem Amerikánka Viktora Tauše. Počet nominací byl 14 ku 13.
Ceny v číslech. 6:3
|
Nicméně podle mnohých patřil loňský rok v české kinematografii k těm velmi silným. Jak řekla herečka Pavla Beretová, oceněná za svou roli v Roku vdovy jako nejlepší herečka v hlavní roli: „Všechny nominované kolegyně, které tam byly se mnou, nevěřím tomu, že jsem to dostala zrovna já, protože všem těm holkám bych toho Lva dala taky. Letošek byl v ženských hereckých výkonech strašně silný.“
V mnohých kategoriích se mezi nejužší nominované dostali také tvůrci, kteří se podíleli na televizních seriálech nebo minisériích. Herecké kategorie měli vlastní, tam v ženské kategorii uspělo Dobré ráno, Brno II., kde vyhrály Simona Lewandowska, respektive Zuzana Zlatohlávková. Mužské seriálové role zase ovládli zástupci seriálu Metoda Markovič: Hojer Petr Uhlík a Petr Lněnička.
Ale pokud bychom se vrátili k původní zápletce, nejvíce sošek za rok 2024 si nakonec odnesl Mádlův snímek Vlny. A to včetně té za nejlepší scénář a režii i film. Potvrdil tak svou pozici nejnavštěvovanějšího filmu loňského roku i nominaci na Oscary, kam byl za Česko vyslaný.
Taušova Amerikánka se raduje ze tří cen, uspěla v kategoriích kamera, kostýmy a scénografie.
Tři sošky má také zmiňovaná Metoda Markovič: Hojer, k mužským hereckým cenám přibyla ještě ta pro nejlepší minisérii nebo seriál.
Letošní ceremoniál měl spád, což jistě ocenili jak přítomní v sále, tak lidé u televizních obrazovek. Za to mohl jednak formát, kdy ne každý vstup byl uvozen moderátorem, ale nominované i předávající ohlašoval předem nahraný hlas herce Jiřího Dvořáka. Za druhé se na tom podíleli sami ocenění, kteří po mnoha letech problémů letos dodržovali časomíru na své děkovné řeči. A tak nebylo nutné ani jednou přistoupit k letos nově zavedené metodě, jak je případně utnout, a to vypnout jim mikrofon.
V neposlední řadě je potřeba zmínit také průvodce slavnostního večera. Tím byl youtuber, influencer a rozhodně i moderátor Karel „Kovy“ Kovář. Ten svých několik vstupů, včetně toho asi nejdelšího na úvod, zvládl protknout vtipem i glosováním aktuálního dění.
Vítězem tedy jednoznačně byl celý český film – úspěšný rok 2024 si důstojně užil a oslavil ho.
Jak to viděla redaktorka deníku Metro Iveta BenákováLetos to byl pro mě několikrátý ročník Českého lva, přesto byl něčím výjimečný. Nebylo žádné téma, které by celému večeru vládlo, nebyl žádný film, který by doslova převálcoval ostatní, i když Vlny svým počtem sošek potvrdily, proč byly vyslány do bojů o Oscara, kde postoupily do shortlistu. Jedno ale večer spojovalo, alespoň pro mě, a to byl vzájemný respekt a podpora. Že se vzájemně podporují a fandí si tábory filmů a projektů, to je jasné, že si do značné míry přejí i vzájemně a v zákulisí si gratulují, na to jsem si také zvykla. Ale letos tvůrci tu úctu k ostatním prokázali ještě víc, a to tím, že když už se jejich projev nevešel do stanovené minuty (což když cenu vyhrálo víc lidí, šlo opravdu těžko), zvládli přetáhnout o únosnou míru. Nikdo neexhiboval a nechtěl stáhnout show pro sebe. A to včetně toho nenápadného kluka vzadu, jmenuje se Karel „Kovy“ Kovář, moderoval celý večer a do sálu vkráčel za obrovského potlesku všech, co v Rudolfinu byli. Ta vlna podpory pro mladého kluka, který i přes všechny své zkušenosti vstoupil do dost neznámých vod, byla neskutečná. Když přišla do Česka móda youtuberů, byla jsem už mimo generaci, kterou by to ovlivňovalo.  Českého lva 2025 komentoval premiérově influencer Karel Kovy Kovář Naopak jsem si z lidí, kteří se nahrávali či streamovali při hraní her nebo ukazovali, co si koupili (případně co dostali), dělala legraci. Mnozí mi při osobních setkáních díky mé práci dali za pravdu, že si ji dělám právem. Možná jsem tehdy vnímala i nebezpečí nové doby, kdy malé děti může na internetu ovlivňovat v podstatě kdokoliv. Postupně jsem ale zjistila, že hrstka z nich se začíná propisovat i do jiného dění, do jiných témat. Mezi nimi mi už od začátku vyčníval jistý Kovy. Kluk, co střídal parodie na dětský seriál Prasátko Pepina s velmi trefnými videi shrnujícími a přibližujícími aktuální dění. Kluk, co ovlivnil mnohé ze své generace směrem, za který by měl být každý rodič rád, totiž ke kritickému myšlení a braní života s nadhledem. A stejně tak pojal i moderování Českých lvů. S pokorou, bez nutnosti na sebe upozornit, ale s lehkostí. „Přál bych si ale, aby se nejvíc mluvilo o oceněných filmech a nezastínila to jiná situace,“ říkal mi v rozhovoru těsně před Lvy... Stalo se! Krátce před přenosem se na Kovyho instagramu objevil jeho dětský zápis, kde stálo, že by jednou chtěl být televizním reportérem a u toho vzkaz: „Dnešek je pro jedenáctiletého Káju s velkými sny.“ Kovy, omlouvám se a gratuluju, nejen jedenáctiletý Kája byl v Rudolfinu chvílemi dojatý... |
