„Švédský soudce Eklind porazil Československo.“ „Čechoslováci jsou mistry světa ve fotbalu, byť bez oficiálního titulu.“ Titulky dobových Lidových novin a Národních listů křičely do světa o nebetyčném podvodu.
Manšaft kolem brankáře Františka Pláničky a nejlepšího střelce turnaje Oldřicha Nejedlého sahal po historickém úspěchu. Českoslovenští fotbalisté vedli ve finále nad Itálií díky gólu Antonína Puče ze 71. minuty, po dvou trefách domácího výběru však dostal zápas stříbrnou a ukřivděnou, trpkou pachuť.
Benito Mussolini
Velkou zásluhu na tom měl právě švédský rozhodčí Ivan Eklind. Tvrdé a bezohledné fauly Italů nechával bez povšimnutí, po jednom z nich z 15. minuty dohrával záložník Rudolf Krčil utkání s těžce „nastřeleným“ kotníkem.
I autor jediného gólu československého družstva Puč se krátce před svou báječnou trefou stal obětí drsného zákroku a musel být kříšen čpavkem. „Čpavek vystříkl Tondovi nějak do očí, on vyletěl jako blesk a rovnou na hřiště,“ vzpomínal Oldřich Nejedlý. „Na nic jsem nečekal, poslal mu dlouhou přihrávku a on běžel a napálil míč rovnou do sítě. Až později přiznal, že vůbec nemířil, neboť oči ho od čpavku tak pálily, že je měl zavřené!“ doplnil Nejedlý.
Bican si myslel své
Do konce vypjatého zápasu zbývalo něco přes dvacet minut, když se římský stadion proměnil v rozpálený italský kotel. Fyzicky skvěle disponovaní domácí se vyhecovali k náporu – v 81. minutě skóroval Raimundo Orsi. Tlak Italů narůstal. Bohužel pro Čechoslováky, rozhodčí Eklind tomu napomáhal tím, že nechával bez odezvy sérii útočných faulů. Jeden takový předcházel i brance Angela Schiavia v 95. minutě. Bylo rozhodnuto.
Italové slaví. Čelem k fotografovi hledí útočník Giuseppe Meazza. Podle něj je pojmenován slavný stadion v severoitalském Milánu.
Nejen tuzemští, ale i zahraniční novináři a odborníci odsuzovali výkon rozhodčího a za vítěze prohlašovali Československo. Sám Eklind komentoval svou návštěvu v Mussoliniho lóži slovy: „Byl to jen zdvořilostní akt. Podal mi ruku, popřál hodně štěstí a tím to vše skončilo.“
Nicméně účastníci turnaje měli o ovlivnění jasno. Josef Bican, který na šampionátu reprezentoval Rakousko, byl přesvědčený, že italští fašisté Eklinda podplatili. Jeho tým v semifinále podlehl právě Itálii 0:1 a Švéd se o to opět významnou měrou zasloužil. Mimochodem, Rakušané nakonec brali „brambory“, v zápase o třetí místo je přestřílela německá jedenáctka.
Stříbrné přivítání
Navzdory kontroverzní porážce se československým fotbalistům dostalo bouřlivého přivítání, v Praze na stříbrnou partu čekal desetitisícový dav. „Doma bychom byli jistě vyhráli,“ posteskl si před rozvášněným hroznem fanoušků Plánička.
