Sama Kočí se k roller derby dostala náhodou. „Po přestěhování do Prahy jsem přemýšlela, jaký sport vyzkoušet, do té doby jsem hrála velice nekontaktní volejbal. Před domem jsem potkala sousedku v mikině pražského týmu Prague City Roller Derby a o dva týdny později už jsem stála v tělocvičně na bruslích,“ vzpomíná Kočí.
Jak probíhá typický zápas roller derby?
Na první pohled vypadá zápas, neboli bout, jako jedna velká chaotická mela. Nicméně hra je plná pravidel a strategie. Na oválné dráze jezdí dva týmy o pěti hráčkách – čtyři blokerky a jammerka, která má na helmě hvězdičku. Ta jediná může pro tým sbírat body, jeden za každou předjetou protihráčku. Zbytek týmu se snaží otevřít své jammerce cestu a zároveň zabránit té soupeřově, aby je předjela.
Kateřina Kočí
Je tento sport náročný z hlediska fyzické přípravy a taktiky?
Začít s roller derby může opravdu každý, bez ohledu na fyzickou zdatnost. Se zvyšující se úrovní je ale určitě důležité pracovat na vytrvalosti a síle i mimo týmové tréninky. Nejde jen o lepší výkon, je to i prevence zranění. Pádů a tvrdých nárazů je v derby hodně a svaly nás zkrátka drží pohromadě. Co se týče taktiky, může být dost komplexní a zásadně mění ráz hry. Nacvičování různých taktik je mnohdy náročnější než fyzická stránka tréninku, je potřeba se opravdu soustředit a sehrát, upřímně obdivuju naše trenérky, že s námi mají trpělivost!
Podpořte tým
|
Roller derby je stále poměrně neznámý sport. Co podle vás brání jeho většímu rozšíření u nás?
Faktorů je určitě více. Derby je postaveno na principu DIY, tedy udělej si sám, což znamená, že většina týmů je vedena samotnými hráčkami a nespadá pod žádné zaštiťující sportovní organizace. Tento princip však není jen z nouze ctnost – nezávislost, inkluzivita a prvky subkultury k derby prostě patří. Přičtěte k tomu skutečnost, že se jedná o jeden z mála primárně ženských sportů, a je jasné, že samotná podstata roller derby znesnadňuje jeho zapadnutí mezi mainstreamové aktivity. Nicméně v posledních letech dochází k výraznému posunu a profesionalizaci tohoto sportu. Stále je možné zahlédnout na trati potrhané síťové punčochy, třpytky a výrazný make up, hráčky se ale čím dál častěji snaží odklonit od tohoto mnohdy sexualizovaného stereotypu a prezentovat se primárně jako sportovkyně. To se samozřejmě odráží na rychlosti a kvalitě samotné hry, ale třeba také v tom, že ve světě už má řada hráček sponzory. Tak daleko v našich zeměpisných šířkách ještě bohužel nejsme.
Jak byste motivovala lidi, kteří o roller derby neslyšeli, aby si ho přišli vyzkoušet nebo se na ně podívat?
Především zdůrazním, že není čeho se bát. I když může roller derby působit jako sport pro tvrďáky, pohybuje se kolem něj hrozně fajn parta lidí, která mezi sebou vítá novou krev s otevřenou náručí. Určitě bych každému doporučila, aby se přišel podívat na zápas jednoho z pražských týmů a obrázek si udělal sám. Bruslit naučíme opravdu každého a do začátku můžeme půjčit výbavu. V našich řadách navíc uvítáme i ty, kterým pot a dřina nic neříkají. Roller derby je organizačně dost náročné, na zápasy potřebujeme rozhodčí i nebruslící personál, týmy zkrátka uvítají každého, kdo se chce jakkoli podílet na jejich chodu nebo chce být součástí komunity, ve které může být sám sebou.
V posledním přípravném zápase národního týmu se Češky utkaly s týmem Rakouska. Nechyběla u toho ani Kateřina Kočí.
Sporty s menší mediální pozorností často bojují s financováním. Jak je to u vás?
Je to věčný boj. Na většinu dotací a grantů nedosáhneme, takže týmy fungují díky členským příspěvkům a veškeré zahraniční výjezdy i zápasy organizované u nás hradí hráči ze své kapsy. Sem tam se najde nějaký hodný sponzor, který zaplatí dresy nebo pošle jednorázový sponzorský dar, za ty jsme nesmírně vděční, nicméně to pokryje jen zlomek celkových výdajů. Letos v červenci se po dlouhých sedmi letech koná mistrovství světa, což bereme jako příležitost zviditelnit náš sport, a zároveň aktivně hledáme partnery, kteří by nám pomohli – ať už finančně, nebo třeba materiálně.
Už bylo naznačeno, že roller derby je velmi inkluzivní sport. Jak se to projevuje?
Inkluzivita je jedním z pilířů roller derby – a to jak na mezinárodní scéně, tak u nás. Tento sport historicky vznikl jako prostor, kde najde své místo každý, bez ohledu na váhu, výšku, barvu pleti, národnost, orientaci nebo genderovou identitu. Všechny české týmy si zakládají na vzájemném respektu a tvorbě bezpečného prostředí. Myslím, že právě díky tomu si k roller derby často nachází cestu i lidé, kteří bývají ve sportu přehlíženi nebo nedostatečně zastoupeni. Pro mnoho lidí je totiž roller derby víc než jen sport – je to komunita, která drží při sobě, podporuje diverzitu a aktivně pracuje na tom, aby byla přístupná každému, kdo o ni má zájem.
Jak se českému týmu daří na mezinárodní scéně?
Český národní tým měl svou premiéru v roce 2018 na mistrovství světa v Manchesteru. Z 38 týmů skončil 31., což jsme tehdy skromně považovali za úspěch. Kvůli pandemii se pak mistrovství sedm let nekonalo. Letos nás ale v Innsbrucku čeká rekordní konkurence – přihlášených je 49 týmů z celého světa. Jsme zvědavé, kam se úroveň derby ve světě posunula, a máme radost, že toho můžeme být součástí. Ke stanovení cílů jsme se zatím ještě nedostali, přece jen máme před sebou ještě tři měsíce přípravy. Umístění je určitě důležité, jedeme ale taky sbírat zkušenosti, a hlavně si to užít.
