Balatonské závody jsou legendární, je to šestidenní rybářský maraton, nepřetržitý lov ve dne v noci, vyvážení montáží lodí, práce s krmením, sledování větru, tlaku, změn počasí, a hlavně nekonečná snaha přelstít velké balatonské kapry. Do výsledků se přitom nepočítá každá chycená ryba. Na IBCC bodují jen kapři od deseti kilogramů výš, takže i po úspěšném záběru, zdolání a podebrání může přijít zklamání: krásná ryba, ale do tabulky nepůjde. Lovci se ale honí za skutečnými obry, které Balaton skrývá. Posuďte sami: Největší kapr, které se podařilo chytit vážil neskutečných 37 kilogramů.
Muškaření, klid a emoce. Jak olympijský vítěz Josef Dostál nachází rovnováhu u vody? |
Dva týmy na pódiu
Právě v takové konkurenci a v takových podmínkách se letos českým týmům povedlo něco mimořádného. Na stupních vítězů skončily hned dva. Tropic RidgeMonkey Team Cz ve složení Jan Hubka, Aleš Moc, David Marysko a Jiří Kuhn vybojoval druhé místo. Hned za ním, na třetí příčce, skončil Staňkov CT – Mikbaits, tým kamarádů, kteří mají vazbu na malou jihočeskou vesničku se známým Staňkovským rybníkem, na kterém všichni s rybařinou začínali. Zvítězil polský TEAM EKO BAITS III, který v závěru předvedl silný finiš. Pro českou kaprařinu jde o výsledek, který se bude připomínat ještě dlouho: dva české týmy mezi třemi nejlepšími na největším kaprařském závodě planety.
Tropic RidgeMonkey Team s trofejí za druhé místo.
Balaton jako zkouška nervů
Balaton přitom není voda, která by rozdávala úspěch zadarmo. Je obrovský, proměnlivý a nevyzpytatelný. Ryby se během závodu dokážou přesunout o velké vzdálenosti a tým, který vede několik dní, může během jediné změny počasí o náskok přijít. Letos se chytalo od nedělního poledne 19. dubna do sobotního rána 25. dubna 2026 a až do posledních hodin nebylo rozhodnuto. Právě proto má české stříbro a bronz takovou váhu.
První tři týmy
|
Pro Jana Hubku z Tropic RidgeMonkey Teamu měl letošní Balaton ještě osobnější rozměr. Na IBCC startoval už podvanácté, nechyběl tedy ani jednou. „Jsme jen tři lidé na světě, kteří jsme se zúčastnili všech dvanácti ročníků,“ říká Hubka. A hned dodává, že letošní výsledek řadí úplně nejvýš: „Bylo to moje historicky nejlepší umístění za celou dobu, co na IBCC jezdím.“
Pstruhová sezona začala, muškaři vyrážejí k vodě. Rozhoduje technika i trpělivost |
Los, který dává naději
Už losování napovědělo, že by český tým mohl dostat šanci. Tropic RidgeMonkey Team na jedno z „papírově“ zajímavých míst. „Radost byla obrovská už po losování. Tamás Csörgő, šéf závodu, se zatvářil tak, že nám to dávalo naději, že místo, které jsme vylosovali, by mělo být dobré,“ vzpomíná Hubka. „Když jsme ale zjistili, co tam konkrétně máme, tak to místo nebylo nijak zajímavé. Bylo tam málo vody, velká mělčina, jen dva metry. Ale minimálně ze začátku závodu tam ryba byla.“
A právě začátek rozhodl o tom, že se český tým dostal do hry o nejvyšší příčky. Hubka a jeho parťáci dokázali mělčinu přečíst, rozestavit pruty a pracovat s rybou tak, že se postupně prokousali až na úplné čelo.
Několik dní to vypadalo na český sen. Tropic RidgeMonkey Team se usadil na prvním místě a držel ho dlouhé hodiny. „Po celé čtyři nebo pět dní jsme závod vedli. Někdy od druhého dne jsme byli první,“ popisuje Hubka. Jenže Balaton má vlastní pravidla. A kdo na něm chytá dlouho, ví, že vedení uprostřed závodu ještě neznamená vítězství.
Jak vypadá cesta na vrchol rybolovné techniky? Mistryně světa v casting sportu o tom ví své |
Zlom přišel po změně počasí. Ryba se začala přesouvat a českému týmu postupně ubývaly záběry. Když už přišly, často šlo o kapry, kteří se do výsledků nepočítali. „Od čtvrtého dne, kdy se změnilo počasí, nám ryba odjela. Záběrů jsme měli hrozně málo, a když už nějaký přišel, často to byla menší ryba, která neměla potřebných deset kilo,“ vysvětluje Hubka.
Deset kilo, nebo nic
To je jedna z věcí, která dělá IBCC tak tvrdým závodem. Nejde jen o to dostat rybu na břeh. Musí mít váhu, která se počítá. A když se po hodinách čekání rozjede prut, posádka vyrazí na vodu, rybu zdolá a pak zjistí, že do tabulky nepůjde, bere to síly.
Rybář ulovil na Velikonoční pondělí kapra, který měl přes 20 kg. Souboj trval dlouhé minuty |
Poslední noc pak patřila Polákům. TEAM EKO BAITS III dokonale využil moment, kdy se ryba přesunula k nim. Pořadatelé uvedli, že vítězný tým po půlnoci přidal ještě devět ryb a tím si zajistil celkové prvenství. Tropic RidgeMonkey Team Cz, který závod dlouho vedl, nakonec skončil druhý.
Hubka porážku bere sportovně. „Ryba se posunula k přítoku, k Polákům. Měli exkluzivní místo, na obě strany prostor, bez sousedů, a dokázali toho využít. Ryba jim tam najela a nachytali úplný nesmysl. Vyhráli zaslouženě,“ říká.
Balaton má svá pravidla
V jeho hlase ale není zklamání, spíš zkušenost člověka, který ví, co Balaton dokáže. „To, že jsme drželi průběžné vedení IBCC, už jsme zažili potřetí nebo počtvrté. Na Balatonu je to skoro tradiční. Tým, který vede do třetího nebo čtvrtého dne, často nakonec nevyhraje. Přijde změna počasí, ryba se přesune a vyhraje ten, komu najede v pravý čas.“
Rybář Ivan Fabian: V Česku už nechytám jen kapry, ale předávám zkušenosti vnoučatům |
Druhé místo přesto zůstává obrovským výsledkem. V poli stovek týmů, na vodě, kde se za celý závod nachytalo přes dvacet tun bodovaných ryb, skončit druhý znamená podat výkon na hranici možností. Výsledkový systém uvádí celkovou hmotnost bodovaných ryb 20 792,49 kilogramu, 1564 bodovaných úlovků a průměr 13,29 kilogramu.
„Máme z toho obrovskou radost,“ říká Hubka. „Přestože jsme nevyhráli, druhé místo na takovém závodě je něco neuvěřitelného. Je to moje historicky nejlepší umístění na takhle velkém kaprařském závodě.“
Dva české příběhy
A pak přidá větu, která celý příběh českého stříbra ještě zvýrazní: „Není moc lidí na světě, kteří by byli dvojnásobnými mistry světa v přívlači a k tomu takhle úspěšní i v kaprařských závodech.“
Jenže český Balaton 2026 není jen příběhem jednoho týmu. Hned za Tropic RidgeMonkey Team skončil Staňkov CT – Mikbaits. Třetí místo v takové konkurenci by samo o sobě bylo zprávou roku. V kombinaci se stříbrem dalšího českého týmu jde o mimořádnou chvíli pro celou domácí kaprařskou scénu.
Mirek Dušín mezi influencery: Nemám nic proti rybářům, kteří si vezmou občas rybu domů |
Také tým Staňkov si musel projít závodem, který bolel. Pavel Král popisuje letošní ročník jako hodně specifický. „Byly to těžké závody. Největší problém byl probojovat se přes ryby, které se vůbec nepočítaly, protože hranice pro zápis byla deset kilo,“ říká. „Zhruba šedesát procent ryb, které jsme dostali na břeh, jsme nemohli dopsat do tabulky. Prostě neměly požadovanou váhu.“
Přesto se Staňkov udržel na pódiu až do konce. A kdo zná závody na velké vodě, ví, že udržet pozici bývá někdy těžší než se na ni dostat. Poslední hodiny jsou nervózní, soupeři dotahují, každý hlášený úlovek může změnit pořadí. „Dřeli jsme až do konce, abychom třetí místo udrželi. Je to pro nás fantastický úspěch,“ dodává Král.
Sezona 2026 očima rybářských osobností. Popisují své sny i motivace, které je povedou k vodě |
Výsledek, který má váhu
IBCC 2026 tak z českého pohledu skončilo výsledkem, který má mnohem větší váhu než jen čísla v tabulce. Ukázalo, že české týmy umí číst Balaton, obstát v mezinárodní konkurenci a zvládnout tlak, který přichází s bojem o absolutní špičku. Polský TEAM EKO BAITS III vyhrál zaslouženě. Ale české stříbro a bronz jsou zprávou, která bude mezi kapraři rezonovat ještě dlouho.
Balaton znovu ukázal svou tvrdost. Nedal Čechům zlato, i když k němu měli blízko. Dal jim ale něco, co má v rybářském světě obrovskou cenu: respekt. Dva české týmy na pódiu největšího kaprařského závodu světa jsou výsledkem, který se nepřihodí náhodou. Je za ním práce, zkušenost, odvaha riskovat a schopnost vydržet až do poslední noci.
A přesně proto se bude na IBCC 2026 v české kaprařině vzpomínat hodně dlouho.
IBCC 2026 v číslech
|
