Cítíte se přepracovaní a vyhořelí? Možná jste se dostali do pasti fenoménu hustle culture

Fenomén hustle culture, možné vyhoření a obecně tlak dnešní společnosti na pracovní výkon jsme rozebrali v rozhovoru pro deník Metro s terapeutkou Evelínou Hettnerovou.

Proč si myslíte, že se v současnosti tak moc glorifikuje přepracování a neustálá produktivita?
Tento tlak má kořeny v několika faktorech. Prvním z nich je moderní kapitalismus, který klade důraz na výkon a výsledek. Dnes je produktivita spojována s hodnotou člověka – čím víc děláme, tím víc si podle mnohých zasloužíme úspěch a naopak. To není zdravý přístup. Dalším faktorem je vliv digitálních technologií. Snadno dostupné nekonečné vlny informací a on-line komunikace vytváří iluzi, že musíme být vždy k dispozici a musíme podávat nejlepší výkon. Tento cyklus je podporován i sociálními médii. Ta jsou závislá na naší pozornosti a udělají pro to cokoliv. Nezajímá je dopad na psychické zdraví. Málokdy nám ukazují pravdu a realitu.

Jaký to má dopad na duševní zdraví mladých lidí?
Zrychlená doba má dopad na každého, kdo ji podlehne. To se může stát, pokud mladí lidé nevyrůstají ve zdravém sociálním prostředí. Tedy žijí tam, kde chybí vzor správného vnímání dnešní doby a rodičovská výchova se zdravě nastavenými pravidly.

Jak ale můžeme rozpoznat hranici mezi zdravou ambicí a toxickým tlakem na neustálý výkon?
Rozdíl mezi zdravou ambicí a toxickým tlakem na výkon je málokdy jasně čitelná. Jestli vidíme dům nebo kámen, rozpoznáme snadno. Ale osobní potřeby a emoce nejsou snadno čitelné. Je potřeba se sami sebe naučit vnímat a naučit se v sobě číst. Zdravou ambici poznáme podle toho, že vychází z vnitřní motivace: přirozeně se chceme zlepšovat, růst a dosahovat svých cílů, protože nám osobně to dává smysl a naplňuje nás to. Celkově lze říci, že nás ambiciózní proces nabíjí, baví, v konečném důsledku je proces radost. Toxický tlak na výkon naopak pramení z vnějšího očekávání. Místo radosti cítíme neustálý stres, strach, že selžeme nebo nejsme dost dobří. A co hůř? I po dosažení cíle necítíme spokojenost, klid, radost.

Co se děje v psychice člověka, který dlouhodobě žije v režimu „musím makat 24/7“?
Když neustálý tlak na výkon neustupuje, ale roste, stává se hlavním motorem našeho života, nejedná se o zdravou ambici, ale o sebedestruktivní přístup. To je nebezpečné a vede to k vyhoření, úzkostem a ztrátě smyslu. Přestáváme vnímat své vlastní potřeby, ignorujeme únavu a jedeme na 110 procent dál, i přes to, že tělo i mysl volají po pauze. Ocitneme-li se v cyklu nezdravých a rychlých emocí, zastavme se. Skutečná síla je umět si říct: Dělám tohle pro sebe, nebo se jen snažím zaplnit nějakou vnitřní prázdnotu? Málokdy jsme schopni sami sebe zastavit včas. Pokusme se naučit důkladné sebereflexe. Nikdo jiný, než my sami, do našeho jádra nevidí lépe. Proto se nebojme pečlivého prozkoumání sebe.

Na sociálních sítích vidíme hlavně mladé milionáře, influencery a podnikatele. Jak tento obraz ovlivňuje psychiku těch, kteří se cítí pozadu?
Obrovsky. Vidí dvacetileté milionáře, úspěšné podnikatele, influencery, kteří žijí v luxusu, cestují a vypadají, že mají „všechno vyřešené“. To vytváří iluzi, že úspěch musí přijít rychle a že pokud nejsou už ve dvaceti na vrcholu, něco dělají špatně. To vede k pocitu, že jsou pozadu, i když ve skutečnosti jejich cesta jen odpovídá přirozenému vývoji. Sociální sítě totiž ukazují jen výsledek, ne cestu plnou neúspěchů, stresu a tvrdé práce. Navíc často nevidíme ani kontext – rodinné zázemí, štěstí nebo výhody, které někteří z těchto úspěšných lidí měli. Dlouhodobě to může vést k úzkostem, nízkému sebevědomí a pocitu selhání. Řešením je uvědomit si, že srovnávání s těmito pečlivě upravenými příspěvky je nesmyslné a že úspěch má různou podobu a svůj vlastní časový rámec. Za dobu mé osmileté soukromé terapeutické praxe mi tvrzení o zkresleném štěstí na sociálních sítí potvrdili všechny tváře „úspěšných“ a „šťastných“ profilů. Pravá tvář šťastných rodinných fotografií je pláč, hádky, neshody a velké nepochopení sebe i života v jeho ryzosti.

Když se přesuneme ke vnímání úspěchu, jak ho podle vás berou určité generace? Vidíte tam nějaké rozdíly?
Vnímání práce a úspěchu se mezi generacemi liší hlavně kvůli odlišným podmínkám, ve kterých vyrůstaly. Starší generace (Boomers, Gen X – pozn.red.) často vidí práci jako povinnost a hlavní zdroj stability. Úspěch spojují s dlouhodobou loajalitou, tvrdou prací a materiálním zabezpečením. Byli zvyklí na jasně dané kariérní cesty a postupy, kde trpělivost a vytrvalost vedly k růstu. Práce byla často oddělená od osobního života. Mladší generace (Millennials, Gen Z – pozn.red.) naopak kladou větší důraz na rovnováhu mezi prací a osobním životem. Hledají smysluplnost v tom, co dělají, a nechtějí pracovat jen „pro výplatu“. Úspěch vnímají nejen skrze peníze, ale i svobodu, flexibilitu a duševní pohodu. Často mění práci a hledají prostředí, kde se budou cítit naplnění. Velký vliv na rozdíly má i technologie. Mladší generace vyrostly v digitální době, kde je možné budovat kariéru on-line, zatímco starší generace musely pro úspěch projít tradičními strukturami. To vede někdy ke vzájemnému nepochopení – starší mohou vnímat mladší jako méně loajální nebo příliš náročné, zatímco mladší mohou starší považovat za „zaseknuté“ ve starém systému. Nepochopení mezi generacemi, přesněji řečeno mezi maminkami a jejich dcerami, prakticky eliminujeme v projektu Navždy Sebevědomá. Jak potvrzuje harvardská studie, která byla prováděna 85 let: míra lidského štěstí závisí na počtu a kvalitě mezilidských vztahů. Jak zdravě komunikovat sama se sebou? Jak pochopit své emoce a pracovat s nimi natolik precizně, že nás ani naše okolí nebudou nepříjemně překvapovat? Jak správně vykomunikovat neshodu a předcházet vztahovým krizím? Otázek na mezilidské vztahy jsem od svých klientů a sledujících na instagramu měla denně tolik, až jsem vymyslela projekt, který nezahlcuje tuny informací, ale je založen z 90 procent na praxi. Jedna z významných studií v oblasti psychologického zdraví je studie o proaktivním copingovém mechanismu (proactive coping), která se zaměřuje na to, jak se lidé vyrovnávají s potenciálními problémy ještě předtím, než se stanou akutními. Závěr studie: proaktivní a aktivní přístup k problémům a výzvám je považován za jednu z nejúčinnějších metod, jak si zachovat duševní pohodu a zvládat stres.

Jak si může člověk udržet zdravý vztah k sociálním sítím, aby na něj neměly negativní dopad v otázce sebevědomí a pocitu vlastní hodnoty
Udržet zdravý vztah k sociálním sítím je opravdu důležité pro naše duševní zdraví a sebevědomí. Prvním krokem je nastavit si hranice. Vypněme si notifikace. Určeme si časový rámec, kolik času denně strávíme na sociálních sítích. Když trávíme hodně času skrolováním, ztrácíme schopnost se soustředit a porovnáváme se s ostatními. Naše vůle a přirozená životní motivace klesá. Důležité je sledovat obsah, který nás pozitivně ovlivňuje – mějme kontrolu nad tím, co sledujeme. Sledujme účty, které inspirují, motivují nebo nás učí, ale vyhýbejme se těm, které nás přivádějí do negativního srovnávání. Dalším krokem je uvědomění si, co je skutečné – na sociálních sítích se ukazuje jen určitá část života, většinou to nejlepší. Nenechte se zmást tím, že vidíte jen úspěchy ostatních. Každý má své problémy a nedokonalosti, i když je neukazuje. Sociální sítě jsou skvělé nástroje pro inspiraci, ale musíme se naučit je používat s respektem k sobě a s vědomím, že život není o tom, co ukážeme na veřejnosti, ale o tom, co žijeme ve skutečnosti.

Jaké konkrétní strategie nebo návyky byste doporučila někomu, kdo má neustálý pocit, že „nedělá dost“ a musí dohánět ostatní?
Pokud někdo cítí, že nedělá dost a musí dohánět ostatní, je důležité začít vidět realitu. Každý má svou vlastní cestu i tempo. To, co vidíme u ostatních, není vždy úplný obraz jejich života – každý se s něčím potýká, i když to na první pohled není vidět. Doporučila bych začít s nastavením realistických cílů a priorit. Pokud se cítíme přetížený, stanovme si menší, dosažitelné kroky a soustředme se na postupné zlepšování, než se snažit všechno zvládnout hned. Je důležité si dopřát prostor na odpočinek a neustálý výkon. Mít sebereflexi, že odpočinek a pauzy jsou součástí procesu, ne jeho promeškání. Také je klíčové se zbavit myšlenky, že musíme být vždy na vrcholu. Místo toho bych doporučila zaměřit se na osobní růst a hodnoty, které pro nás omají skutečný význam, nikoliv na to, co dělají ostatní. Zda uděláme dobrý dejem, co na nás do řekne a podobně. Důležitá je vlastní spokojenost.

Myslíte, že se dá úplně vymanit z tlaku společnosti na výkon, nebo se s ním musíme jen naučit lépe pracovat?
Vymanění se z tlaku společnosti na výkon není snadný úkol, ale je možné ho dosáhnout. Mnozí lidé se dnes cítí pod tlakem, že musí být neustále produktivní, což často vede k vyhoření nebo frustraci. Abychom se z tohoto tlaku dostali, je důležité přehodnotit, co pro nás znamená úspěch a co je pro nás v životě skutečně důležité. Prvním krokem je nastavení vlastních hodnot a priorit. Místo toho, abychom se soustředili na to, co od nás požaduje společnost nebo jaký výkon od nás očekávají ostatní, můžeme si definovat, co dává smysl nám. To znamená, že je třeba si zvolit své vlastní měřítko úspěchu a vzdát se srovnávání s jinými. Tlak společnosti může být silný, ale neznamená to, že musíme být jeho otroky. Dalším důležitým aspektem je umění říct ne. Naučit se stanovovat hranice a vyhradit si čas na odpočinek, na to, co nás baví, nebo na hlubší osobní rozvoj. Uvědomění si, že naší hodnotou není pouze náš výkon, ale to, kdo jsme jako lidé, nám může pomoci se od tlaku distancovat.