Klub českých turistů (KČT) si v těchto dnech připomněl už 135 let od svého založení. Zažité značení stezek, tras a chodníků po polích, lesích i obcích je jen o rok mladší. Původně bylo pouze červené, časem se ale vyvinulo v ustálený dvoubarevný čtverec o straně deset centimetrů.
Deset procent do turistické dokonalosti
Hodně zabrat mu dal kůrovec, který v uplynulých sezonách doslova zplundroval lesy, po nichž nejedna ze značených tras vedla. Stromy, na kterých značkaři malovali trasy, museli dřevaři odtěžit. „Naštěstí nám majitelé lesů vycházeli vstříc. Kde to bylo jen trochu možné, stromy odřezávali až nad značku, jinde ji umístili na železný sloupek,“ rekapituluje kůrovcovou zkázu Jiří Homolka, předseda KČT.
V současnosti čeká na obnovení ještě asi deset procent modrých, červených, žlutých a zelených značek. Celkově je v České republice asi čtyřicet tisíc kilometrů stezek.
To je moje, tudy neprojdete
To, s čím se nyní čeští turisté potýkají možná víc než s dočasně zmizelým značením, je průchodnost české a moravské krajiny. Řada cest, kudy trasy vedou, totiž mizí kvůli výstavbě průmyslových a skladových areálů v okolí měst, kvůli stavbám rodinných či bytových domů.
TURISTICKÉ VÝROČÍ
|
Ale také kvůli neústupnosti některých majitelů, kteří buď z nejrůznějších důvodů ohrazují své pozemky, nebo zakázali, aby přes jejich pozemek již existující turistická trasa vedla. Nahradit zakázané území náhradním směrem není vždy snadné. I proto, že KČT má pro naše turistické cesty poměrně přísná měřítka.
Maximálně třicet procent každé z nich smí vést po umělém povrchu, nesmí vést po komunikaci s motorovým provozem a nesmí to být současně ani cyklostezka. „S rozvojem elektrokol si klademe otázku, zda už je cesta, kde jezdí elektrokola, ještě stezkou pro pěší, nebo také komunikací s motorovým provozem,“ krčí Homolka rameny.
Vzhůru do Mongolska
Jednoduché značení, které navádí k cíli cesty, je tak dokonalé, že se jím inspirují v zahraničí. Vedle západní Ukrajiny, která byla jako Podkarpatská Rus součástí Československa mezi světovými válkami a kde KČT značení zavedl, ho najdete v Chorvatsku, vede po trasách i v Polsku, Maďarsku, částečně též v Rakousku. Samozřejmě je na Slovensku (tam udávají vzdálenosti v hodinách, ne v kilometrech jako v Česku).
Řídit se jím můžete ale i v Jižní Americe v okolí brazilského města Bataypora, které založil známý výrobce bot Jan Antonín Baťa. „Úplně nově máme před uzavřením licenční smlouvy s mongolským turistickým spolkem,“ říká Roman Hrůza, mediální zástupce KČT.
Mongolským turistům se české značky zalíbily, sami se o možnost jejich užívání ve své zemi přihlásili. V blízké době proto plánují i studijní pobyt v Česku.
