Našim hostům zpravidla netykáme, tady si dovolím výjimku. Nikdy bych totiž na škole neřekl, že se budeš věnovat právě této oblasti!
Vystudovala jsem výchovu a vzdělávání dospělých na FF UK. Ano, je pravda, že od zaměření slaboproudé střední školy jsem se trošku trhla. Dělala jsem v neziskovce věnující se lidem s duševním onemocněním. Tam mě oslovil profesor Jakub Hort, vedoucí lékař Centra pro poruchy kognitivních funkcí při Neurologické klinice 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a FN Motol, že založil nadační fond, který je třeba rozjet. Už je to 14 let! Nejvíc mě baví potkávat se s lidmi, takže tato práce mě naplňuje.
Dokázala bys váš fond představit několika větami?
Myslím, že i jednou. Na rozdíl od pacientských organizací jsme zaměřeni na podporu profesionálů, kteří pomáhají lidem s demencí, což se týká výzkumu, diagnostiky či léčby.
Pravidelně vyhlašujete granty pro mladé vědce, lékaře a další profesionály. Kam je na stáže vysíláte?
Měli jsme vědce v Austrálii, Americe, Švýcarsku, Itálii, Francii, Velké Británii i Číně. Těch míst je hodně. Během nich se odborníci zabývají například základním laboratorním výzkumem, na druhé straně spektra pak jsou třeba neuropsychologové, ale také ekonomové zdravotnictví.
Metod k odhalení alzheimera i díky vám přibývá. Jaká je situace s chybějícím lékem?
Rozhodně teď nastal velký průlom. Evropská agentura pro léčivé přípravky částečně schválila velmi očekávaný preparát pro léčbu Alzheimerovy choroby. Vhodný je však jen pro určitou skupinu pacientů a zatím u nás není dostupný. Každopádně nejsem lékař, tohle je spíš otázka pro profesora Horta.
I přes tyto povzbudivé zprávy mě děsí predikce, že do roku 2050 nemocných bude až čtvrt milionu. Dá se tento trend zpomalit?
Populace stárne. A největší riziko u Alzheimerovy nemoci je věk. Důležitá je skutečně správná diagnostika, protože se může stát, že člověk působí, jako by trpěl počínající demencí, ale pak se ukáže, že jeho potíže mohou být způsobeny například tím, že bere špatnou kombinaci léků nebo má neléčené jiné nemoci, třeba cukrovku.
Co mají nejbližší udělat?
Ta nemoc umí být malinko matoucí v tom, že vzdělaní lidé s vysokou inteligencí ji dokážou na počátku maskovat. Jde o to je přesvědčit, aby zašli k doktorovi a nechali se vyšetřit.
Stárnutí se zpomalit nedá. Dá se předejít samotné Alzheimerově chorobě?
Co nebudeme řešit v mládí, v sedmdesáti se nám vrátí. Nejdůležitější zhruba od 30 let věku je pravidelný pohyb. Ten je prevencí demence. Pokud celý den sedíme v kanceláři u počítače, stresujeme se, nemáme čas se najíst, tak je dobré například jít domů z práce pěšky, prostě se hýbat, zdravě jíst. A pak jsou ohromně důležité odpočinek a spánek. Jen při něm se náš mozek čistí.
Koho se alzheimer týká víc? Žen, nebo mužů?
Žen jsou dvě třetiny z počtu nemocných. Ale částečně to souvisí s tím, že se dožíváme vyššího věku.
Odráží se tento poměr i na účasti na vašich přednáškách v Alzheimer Café?
No jasně! Řekla bych, že ženy tvoří 90 procent účastníků. Lidé si každé první úterý v měsíci v kavárně Mlsná kavka o nemoci mohou bez ostychu pohovořit a dozvědět se o mnoha jejích aspektech. Projekt realizujeme pod záštitou Alzheimer nadačního fondu a Centra Seňorina pro pečující.
Na co dalšího jsi ještě ve své práci pyšná?
Určitě na stipendia pro vědkyně matky. Ta zlepšují situaci a postavení matek v jejich profesním vědeckém životě a umožňují jim skloubit vědeckou kariéru s péčí o děti. Peníze použijí třeba na jesle nebo chůvu. Radost mám také z poradny Alzheimer Point, která bezplatně poskytuje odbornou poradenskou a podpůrnou činnost jak rodinám, které pečují o blízkého člověka s demencí, tak i samotným osobám s kognitivní poruchou.
Máš toho tedy požehnaně. Co tě na této práci baví?
Že je strašně pestrá. Fakt nemám dva dny stejné.
A stíháš udělat i něco „pro sebe“? Jak si čistíš hlavu?
Cestuji, cvičím. Ale jak denně potkávám spoustu lidí, tak úplně nejradši ze všeho chodím po lese s naším pejskem.