Co zažívají lidé, kteří přímo zažili teroristický útok?
Pokud se člověk ocitl blízko mrtvým a těžce raněným lidem, prožívá jiný stav než člověk vzdálenější, který vnímá spíše paniku davu, strach z ohrožení, a instinktivně hledá hlavně cestu k úniku. Většina zasažených má v první fázi totožné potřeby. Tedy teplo, kontakt, ochranu, péči, povzbuzení, útěchu a ujištění, dále lidé vyhledávají informace o tom, co se stalo, kde najít pomoc, co se bude dít dál, zda je k dispozici záchranný systém.
Potřebují se ubezpečit, že jejich blízcí jsou v pořádku. Pokud nejsou pachatelé zadrženi, přetrvávají pocity ohrožení.
Jak se v takové situaci chovat?
V situacích, kdy jsme v šoku, nejednáme racionálně. Snadno podlehneme atmosféře paniky. Pokud je to možné, měli bychom chránit sebe a své blízké, nepodporovat paniku a opustit prostor. A hlavně řídit se pokyny profesionálů integrovaného záchranného systému.
Lze nějak psychiku na toto trauma připravit?
Na nečekané trauma se nelze cíleně připravit. Obecně lze říci, že přípravou na jakoukoliv psychickou zátěž je péče o duševní vyrovnanost, zdroje energie a kvalitní rodinné a přátelské vztahy v době klidu. Pokud máme dobrou kondici fyzickou, duševní i sociální, naše celková odolnost je vyšší. Specifickou přípravou na traumatické situace procházejí týmy profesionálních záchranářů, kteří dokážou i za dramatických okolností zachovat racionalitu a být k dispozici druhým.
Jak se traumatu zbavit?
Trauma, jako extrémní lidská zkušenost spojená s prožitkem ohrožení života, se nesmazatelně stává součástí životního příběhu přeživšího. Nelze se jej zbavit, lze jej zpracovat. Velkou roli hraje včasná a přiměřená pomoc přímo na místě události. Později v bezpečí pak útěcha a trpělivé naslouchání blízkých. Je třeba dát průchod celé šíři emocí a mluvit o prožitcích a ztrátách, nezlehčovat neobvyklé projevy napětí a úzkosti, vrátit se postupně k běžným činnostem.
Dočasné potíže jako nespavost, nechutenství, vtíravé vzpomínky a obavy jsou normální. Pokud přetrvávají či se prohloubí do dezorientace, tělesné bolesti, dráždivosti, beznaděje, pocitů viny, agresivní zloby, nutkavě se vracejících obrazů a pocitů z traumatického zážitku, je nutné vyhledat psychologa. Takové projevy se mohou objevit i po několika měsících.
Lidé mohou mít trauma i z běžnějších situací. Jak lze zvládnout například stres z vloupání?
Po první reakci šoku a zmatenosti může člověk cítit lítost, smutek, zlost a beznaděj. Narušení soukromého prostoru domova mívá za následek ztrátu pocitu bezpečí. Truchlení nad ztracenými či rozbitými věcmi může být prohloubeno, pokud se jedná o věci nenahraditelné, s významnou osobní hodnotou, věci, které byly památkou.
Ani následky stresové reakce není radno podceňovat, je nezbytné poskytnout obětem citlivou podporu a praktickou pomoc v rámci nejbližšího okolí a rodiny, při trvalejších obtížích vyhledat odbornou pomoc.
Jsou na trauma citlivější senioři nebo ženy?
Každá věková skupina má určitá specifika v citlivosti vůči traumatu. Zvláštní pozornost si zaslouží potřeby starších lidí. Ti nemusí mít dostatek sil a zdrojů opory, aby se vyrovnali s těžkou zkušeností, mají blíže k depresi a sociální izolaci. Mohou se cítit bezbranní a dezorientovaní. Někteří se ostýchají žádat o pomoc.
Následkem traumatu se mohou zhoršit chronické nemoci, potíže se spánkem, hybností či pamětí. Naopak lze říci, že někdy životní zkušenost, nadhled a duchovní hodnoty seniora pomohou stresující událost překonat, a dokonce se takový člověk stane oporou pro své okolí. Co se týká citlivosti žen na trauma, obecně se neliší od mužů. Ženy však ochotněji hovoří o svých prožitcích a emocích, což může pomoci trauma zpracovat.
