Je to klišé, ale musím se zeptat. Jste herečka, režisérka, módní návrhářka… Kterou ze svých profesí máte nejraději?
Miluji je všechny stejně. Jsem polyamorní, co se týká umění. Když mám špatnou náladu, tak maluji – a pak tisknu svoje obrazy na látky a z toho vzniká oblečení a doplňky. Miluji i herectví, ten pocit předat nějaké smyšlené postavě své vzezření a tím jí dát život je naprosto nádherný. A v neposlední radě samozřejmě režie – tam jsem šťastná, že se dokážu umělecky nejvíc vyřádit a veškerá rozhodnutí jsou na mně. Režie je sice velmi náročná, ale já jsem vždy ráda v pozici kompletního tvůrce.
Kolik dalších rolí v životě chcete ještě vyzkoušet?
Určitě životní roli, a to být výbornou manželkou a maminkou a pak babičkou. Co se týká profese, tak bych si přála konečně vydat sólo album, na kterém pracuji x let (jako zpěvačka), ale vždy jsem si říkala, že to není dost dobré, takže bych si přála dostat víc sebevědomí a vydat album.
Jakého ocenění, kterých jste v nejrůznějších oborech nasbírala dost, si nejvíc ceníte?
Nejvíce si cením že jsem vyhrála několik cen za krátké filmy, co jsem režírovala. Když je můj film oceněn, tak mi to vždy dá potvrzení, že má tvorba lidi zajímá. Velmi si toho vážím. Právě jsem se vrátila z festivalu v Cannes, kde se promítal můj krátký film, takže musím říct, že to je asi nejlepší ocenění zatím.
Máte ráda Mexiko. Tolik, že tam chcete jednou bydlet. Uměla byste srovnat Mexičana a Čecha? Mají v nastavení něco stejného?
Miluji Mexiko, ale vlastně znám jen jednu malou surfařskou vesnici na kalifornském pobřeží, kde je spousta lidí z USA, Kanady, Argentiny, Evropy a samozřejmě rodilí Mexičané. Miluji tento mix národností a úžasných lidí. Co se týká srovnání, tak určitě jsou lidé u oceánu méně vystresovaní než lidé v Česku. Všichni se na sebe smějí a žijí v přítomném okamžiku. Každému je jedno, kdo co dělá za práci, a nikdo se nepyšní tím, jak vydělává peníze nebo jestli je slavný. Tamní lidi spíš zajímá, jestli jsou dobré vlny na surfování nebo kolik ryb se jim povedlo chytit a taky kde sledovali západ slunce. Život je tam jednoduchý, a proto se tam vždy velmi ráda vracím, odpočinout si od stresu a lidí lačných po úspěchu.
Máte předpokládám ráda i mexickou kuchyni...
Neměla jsem ji ráda, ale pak jsem v této zemi zjistila, že to je úplně něco jiného. V Česku, a dokonce ani v Evropě nebo USA jsem zatím nenavštívila mexickou restauraci, která by se vyrovnala opravdové mexické restauraci v Mexiku.
Je něco, co jste si z tradiční mexické kuchyně přinesla i do té u vás doma?
Miluji tamní koření Tajin, které jsem si přivezla a občas si ho dám na ovoce nebo si namíchám Micheladu. Jde o drink, jehož základem je světlé pivo, šťáva z limetky a chilli paprička.
Hodně cestujete. Obohacuje vás to pořád stejně? Co vás na tom nejvíc baví?
Já stále hledám, kde bych chtěla žít. Cestuji opravdu hodně po celém světě a každá země mi přinese nové poznatky, nové kamarády a celkově mě baví si vždy udělat vlastní názor na novou zemi, kde se objevím. Hledám ideální místo, kde to není dost drahé, kde se dá tvořit a zároveň odpočívat, nějaké místo, kde bychom s přítelem třeba mohli založit divadlo a tvořit mix média představení pro lidi z celého světa.
Vaší další hereckou rolí je postava Jenny v seriálu Escape. Ta se trápí strastmi dospívajících. Myslíte si, že to má mladá generace v současnosti složitější než jejich rodiče?
Každá generace má jiné problémy, ale věřím, že sociální sítě a celkově internet a veškeré informace na něm dostupné dokážou opravdu pochroumat lidskou psychiku. Dnešní generace bere za normální spoustu věcí, které byly pro naše rodiče absolutně tabu. Upřímně, já sama jsem občas dost ztracená ve všem tom přehlcení různých videí na sociálních sítích.
A vaše postava?
Postava Jenny v Escape si tvoří vlogy, kde se otevírá svým sledujícím a je to pro ni určitý druh terapie. Sociální sítě se dají využít i pozitivně.
Trochu jste to nakousla. Jak vy osobně vnímáte to, že stále více dospívajících trpí psychickými problémy? Opravdu jsou, jak tvrdí někteří rodiče a diskutéři na internetu, jen slabí a nic nevydrží?
Dnešní doba se tváří, že je vše milé a roztomilé, ale upřímně si myslím, že je to krutá doba. Každý se srovnává, vidíme na internetu polonahé fotky nezletilých slečen. Tyto fotky jsou populární a získají vždy spoustu lajků… A když někdo třeba přidá fotku své tvorby nebo práce, tak to nemá tak velkou pozornost a člověk si pak může myslet, že jeho tvorba není dost dobrá… To se váže na cokoli.
Myslíte, že si pak může dotyčný či dotyčná, jak se říkává, méně věřit?
V současnosti mají mladí lidé menší sebevědomí nebo naopak mají přehnané sebevědomí. Klade se dost důrazu na to, jak kdo vypadá a co má na sobě, víc než na to, co má v hlavě a jestli je dobrý a upřímný člověk.
