Ještě zakroužit pažemi, protáhnout nohy a pořádně rozhýbat celé tělo. Kdo před startem pondělního Běhu s Metrem čekal jen několik nenápadných cviků, toho influencer MenT rychle vyvedl z omylu. Ujal se společné rozcvičky a připravil malé i velké běžce na čtyřkilometrovou cestu z Dvorců do Modřan.
Před Žlutými lázněmi se postupně scházeli pravidelní účastníci našich běhů, čtenáři Metra i ti, kteří se k nám připojili poprvé. Dorazila také spousta dětí, které chvílemi působily, jako by žádnou rozcvičku ani nepotřebovaly. Někteří účastníci přišli připraveni na svižné tempo, jiní od začátku počítali spíše s pohodovým klusem. Každý si mohl zvolit tempo, které mu vyhovovalo, a cestu do cíle si užít po svém.
Přesně v 18.18 jsme vyrazili. MenT se držel v čele, zatímco já jsem tradičně zamířila na opačný konec skupiny. Přede mnou se postupně natahovalo běžecké pole, ve kterém se mísili dospělí s dětmi a členové redakce se čtenáři. Ti nejrychlejší se brzy vzdálili, další pokračovali ve dvojicích či menších skupinkách a cestou si povídali.
Čtyři kilometry podél Vltavy
Od Žlutých lázní jsme zamířili k Barrandovskému mostu, podběhli jej, minuli branické ledárny a pokračovali alejí směrem do Modřan. Rovinatou trasu podél Vltavy si tak mohli užít úplně všichni.
Běh s Metrem už potřetí udělal radost čtenářům i redakci. Tentokrát se navíc kreslilo![]() |
Že čtyři kilometry rozhodně nejsou jen záležitostí dospělých, dokazovali především nejmladší účastníci. Někteří vyrazili vpřed hned po startu, jiní si rozložili síly a střídali běh s chůzí. Stejně jako pětiletá Zuzanka nebo sedmiletá Nikolka, které se tratě rozhodně nezalekly. Jakmile jsem dorazila do cíle i já, bylo jasné, že máme všichni úspěšně doběhnuto. Zázemí nám tentokrát poskytla společnost Nestlé ve svém modřanském sídle. Právě tam na nás čekala čokoládová odměna, která chutnala ještě o něco lépe než obvykle.
Pauza od práce i obrazovek
Běh s Metrem však nebyl jen o čokoládě v cíli. Na několik desítek minut jsme vyměnili počítače za běžecké boty, on-line prostředí za cestu podél Vltavy a pracovní schůzky za setkání, při kterém se lidé věnovali tomu, co se právě dělo kolem nich.
Po doběhu jsme energii doplnili občerstvením z Bistra Mezi řádky a atmosféru dotvářel DJ svými sety. Sportovní část večera se tak pozvolna proměnila v neformální setkání redakce s těmi, pro které Metro každý den připravujeme.
Co všechno o nás víte?
U jídla a čokolády však večer neskončil. Následoval kvíz věnovaný deníku Metro, jeho historii, rubrikám i členům redakce. Kromě zábavy přinesl také několik zajímavých zjištění. Ukázalo se, že naši čtenáři nevnímají jen aktuální zprávy, ale pamatují si i podrobnosti, které by mohly zaskočit některé z Metra. Nad otázkami se živě diskutovalo, odpovědi se na poslední chvíli měnily a odhalení správných možností doprovázely vítězné reakce i zklamané povzdechy.
Jak dobře znáte Metro?![]() |
Pro nás v redakci se kvíz stal také malou zpětnou vazbou. Prozradil, čeho si čtenáři všímají, které části novin jim utkvěly v paměti a jak dobře znají titul, který je provází při cestách po Praze.
Od prvního Běhu s Metrem patří moje místo na konec skupiny. Nevidím odtud sice, kdo doběhne první, zato mám nejlepší výhled na všechny, které Metro stále dokáže spojovat. Právě kvůli nim na chvíli opouštíme redakci i on-line svět a vybíháme ven, abychom se se čtenáři potkali doopravdy. A také abychom společně podpořili něco, co nechceme nechat doběhnout do cíle. Tištěné noviny. Protože Metro bez papíru to by bylo jako tělo bez duše.
S úsměvem i adrenalinemJirka, Igor, Honza, Radka a její dcerka Eliška patří do mého života. Obohacují mě díky Běhu s Metrem, který dostává čím dál větší grády. S kolegyní Terkou jsme loni na jaře „nakopli“ krásný běžecký kolotoč, který se za pár měsíců, až opadnou sněhy, rozjede popáté. Jaký bude? To fakt netuším. Ale vím, že bude ještě barvitější a nabitější úsměvy. Eliška mě už konečně předběhne, Jirka si zas vezme tričko s logem Sparty a Igor zarecituje své takřka dokonalé rýmy. David Halatka, redaktor a editor |






















