Trojice studentek při ranním nákupu svačiny v jednom z pražských supermarketů. Nějaké sladkosti, pití, chipsy a croissanty. „Sto dvacet osm korun,“ hlásí žena za kasou. Dívka, která platí útratu za všechny, zaokrouhluje konečnou sumu. „Sto padesát,“ říká studentka a podává dvousetkorunovou bankovku. Pokladní poděkuje a vrací kovovou padesátikorunovou minci.
Po směně se peníze navíc nerozdělují
Že je vám podobná scéna povědomá? Možná se s ní setkáváte stále častěji nebo patříte dokonce k těm, kteří spropitným, či spíše občasným zaokrouhlováním nahoru, nechcete třeba ztrácet čas, než kasírující personál vyštrachá korunu, dvě či pět z pokladní zásuvky.
Co se vlastně stane s penězi, kterými odměníte ženu, občas i muže, sedící hodiny za pokladnou, za neustálého pípání čtecích paprsků, a snažící se usmívat i na největší hulváty? Sejdou se po směně všechny (všichni) pokladní, vyjedou z počítače, kolik by mělo v tržbě být a kolik přebývá a rozdělí se o přebývající peníze? Tak, jak se to dělává v hospodě po zavíračce nebo při střídání směny.
„Tak tohle rozhodně neplatí,“ prozrazuje pokladní z jednoho hypermarketu na pražské Pankráci. Připomíná, že si peníze ani nechávat nesmějí. Že by si každé dýško hned odložila stranou? Všechny peníze jdou hned do přihrádek a nějaké odkládání není možné už proto, že nad většinou pokladen velkých obchodů jsou kamery. Pokud se tedy zákazník domnívá, že přilepší konkrétnímu člověku za kasou, je na omylu.
„Nejčastěji se to, co je navíc, použije tam, kde někomu zase něco schází, což se občas stane, když namarkujete třeba jiné pečivo nebo zeleninu či ovoce nebo je to v systému špatně nastavené už v cenovce,“ vysvětluje pokladní. Přesto, co se děje s drobnými, které přebývají? Jdou do odevzdané tržby, nebo se nadbytek schová na další den na případné manko? Pokladní se usmívá, jen podotkne, že určitě nechodí domů obtěžkána mincemi.
Někdy musím mladé krotit
„Ano, v poslední době lidé nechávají drobné. Co mě zaujalo, jsou to spíše školáci, ti mladší i starší studenti. Teenageři bývají nejštědřejší, asi mají bohaté rodiče a ještě neznají hodnotu peněz, zřejmě si nevydělávají ani na brigádách,“ sděluje své zkušenosti se spropitným pokladní v obchodním centru v pražských Letňanech. Občas musí některé mladé štědré dárce krotit, když nechávají nad požadovanou sumu podle kasy dvacet nebo třicet korun navíc. „Až si budeš vydělávat, tak rozdávej, říkávám některým. Mám malého syna a odmalička ho učím, že nic není zadarmo,“ dodává mladá pokladní z Letňan.
Spořivý umělec vyhlížel honoráře od vrátek
Spropitné je nejčastěji spojené s restauracemi. V současnosti, pokud se jedná o dodání zásilky kurýrem v hotovosti, mají něco navíc i lidé z této profese. Dokud roznášely peníze, především důchody, poštovní doručovatelky, nechávali jim ti ze štědřejších penzistů drobné mince.
„Chodívala jsem s poštou k jednomu velice známému herci, nosívala jsem honoráře z rozhlasu i televize nebo za dabing. Protože jsem chodívala vždy ve stejný čas, často už postával u vrátek. Od něho jsem ale nikdy nedostala ani desetník,“ vzpomíná bývalá pošťačka. Naopak ti s nejmenším důchodem, jak si doručovatelka vybavuje, drobné jako pozornost nechávali, někdy i papírovou desetikorunu.
Hlas liduCo si myslí o spropitném pro pokladní naši čtenáři?
|
