Dceremonie jsou o truchlení, cestě dítěte i hledání identity, říká zpěvačka o novém albu

Když poslouchám písně z alba Dceremonie od hudebnice Terezy Hrabini, mám pocit, jako by hudba promlouvala přímo k mé duši. Jsou v nich emoce, které s posluchačem zarezonují opravdu hluboko. Oficiální křest alba je sice naplánovaný až na září, skladby si lze poslechnout již nyní například na Spotify. V tuto chvíli také běží sbírka na podporu vydání vinylové verze. Protože se s umělkyní osobně známe (Tereza je redaktorka, s jejímiž články se můžete setkat i na Metro.cz), v rozhovoru jsem si dovolila jí tykat.

V čem se nové album Dceremonie liší od tvého debutu Přerod?
Obě alba spojuje téma proměny. Album Přerod vnímám jako takovej vstup na hudební scénu. Dceremonie jsou jeho trochu neučesaná sestra. Jsou mnohem osobnější, odvážnější a tentokrát jsou všechny texty moje.

Proč právě „Dceremonie“?
Jsou to „ceremonie dcery“.

O čem album je?
Album je o cestě dítěte, dcery. Vrátil mě k ní odchod táty, ale není to album o smrti. Když jsem ho viděla naposledy, řekla jsem mu, že ho mám nejradši na světě. Byl dlouho nemocný, hodně jsme si povídali a byli jsme si blízcí. Nemám pocit, že by mezi námi něco zůstalo nevyřčené. Dceremonie nejsou ani tak o loučení. Ale jsou o určité fázi truchlení, o rodinných vzorcích, hledání vlastní identity i svého místa ve světě. Z chaosu se v těch písních postupně rodí síla.

Od rapu po ambient. Deset domácích desek, které právě vyšly

Co je pro tebe největší inspirací?
Asi hlavně vlastní prožitky a s nimi provázané nevyjádřené emoce, které neumím uchopit jinak než skrze tvorbu.

Na albu Dceremonie Tereza Hrabini spolupracovala s producentem Nèro Scartchem a zvukovým inženýrem Amákem Goldenem.

Jak tvoříš?
Sbírám si útržky textů do sešitů i do mobilu. Demo nahrávky vznikají většinou v noci. Mám ráda ten moment, kdy nemůžu jít spát, dokud není písnička hotová. Pak kámošům přistávají nahrávky na messengeru v pět ráno.

Jak ten proces vypadá?
Začínám textem, vrstvením vokálů. U prvního alba Přerod jsem aranže vytvářela hlavně na midi klávesy. Na Dceremoniích jsem víc tvořila s kytarou, djembe, shakerem a různě vše efektovala. Název alba i jeho koncept se pak vždycky objeví tak nějak shůry. Pak přichází pro mě oblíbená část, spolupráce.

Jaká byla spolupráce s producentem Nèro Scartchem?
Fungovalo to krásně a symbioticky, nemusela jsem nic moc extra vysvětlovat, hezky to plynulo a mám z výsledku strašnou radost. I ze spolupráce s Amákem Goldenem, který dělal mix a master ve studiu Golden Hive.

Kdo tě hudebně nejvíce ovlivnil?
Vyrostla jsem třeba s Oh Land, SoKo, CocoRosie, Lykke Li, The Dø, Reginou Spektor, Kate Bush, Tune-Yards, Nirvanou, The Libertines, The Strokes. Hodně mě ovlivnila Florence Welch. Pamatuju si, když jsem její Dog Days Are Over slyšela poprvé, bylo mi asi patnáct, a změnilo mi to život. Později jsem si zamilovala trip hop devadesátek. Ale poslouchám skoro všechny žánry, záleží podle toho, jakou mám zrovna náladu. Neuvědomuju si, že bych od někoho z nich konkrétně čerpala, ale určitě se to všechno ve mně dohromady smíchalo a vycházím z toho nevědomky ve své tvorbě.

„Dceremonie jsou ceremonie dcery,“ říká Tereza Hrabini.

A co domácí scéna?
Velký vliv na mě měla i práce ve studentském Radiu R, kde jsme s kamarádem Tiborem Vocáskem moderovali kulturní pořad. Zvali jsme si spoustu hudebních hostů a objevovala jsem českou alternativnější scénu. Myslím, že i tahle zkušenost mě nakonec přivedla zpátky k vlastní hudbě, přestože jsem šla studovat žurnalistiku. Z českých interpretů mám moc ráda Kalle, Tata Bojs, WWW Neurobeat, Zrní, Bratry Orffovy, Never Sol, Lenku Dusilovou, Báru Zmekovou, Katarziu, Imu Tevu, Jananas a spoustu dalších.

Proč ses rozhodla vydat album i na vinylu a spustit crowdfunding?
V době, kdy jsme zahlceni hudbou, nekonečným obsahem i umělou inteligencí, mi přijde krásné mít album skutečně fyzicky v ruce. A formát vinylu mě stále baví. Crowdfunding na Startovači mi zároveň může pomoci celé vydání financovat a férově zaplatit všechny lidi, kteří se na albu podíleli. Přijde mi fajn i rezervace vinylových desek, můžu tak dopředu navázat vztah s posluchači.

Měla jsi během práce na albu tvůrčí krizi?
Nemyslím, že by to byla vyloženě tvůrčí krize. Jsem netrpělivá, když se věci nehýbou. Minulý rok jsem měla celý projekt schovaný v šuplíku a trvalo mi udělat ten další krok. Některé věci ale asi prostě potřebují dozrát. Někdy sama sobě kladu nesmyslný nároky. Asi je dobrý nechat věci víc plynout, spolupracovat, ale zároveň se spoléhat hlavně sama na sebe.

Co bys poradila lidem, kteří se bojí zveřejnit vlastní tvorbu?
Je to hrozný klišé, ale život je moc krátký na to nerealizovat své plány. Co se může nejhoršího stát? Možná to nebude fungovat. Tak budu pro příště vědět, že to musím udělat jinak. Nebo se zase nepoučím. Nejhorší část celého procesu je podle mě přemýšlet o tom a odkládat první krok. O tom je i písnička Ještě ne, která vyjde 7. srpna.

Kdy album vyjde a kdy bude křest?
Album vyjde v září 2026 u vydavatelství Indies Scope a pokřtíme ho 15. října v Kampusu Hybernská.