Podle dat Svazu zdravotních pojišťoven psychické poruchy ohrožují každé osmé dítě v Česku. U poloviny z nich se to projevuje ve školním věku. Že je situace vážná, ukazuje i studie Národního ústavu duševního zdraví. Z té vyplývá, že až čtyřicet procent žáků devátých tříd základních škol vykazuje známky střední až těžké deprese a třicet procent z nich známky úzkosti.
Školní poradny výjimečně
Řada škol se proto rozhodla zřídit psychologické poradny, které mají jejich žákům pomáhat, standard to ale není. K podobnému rozhodnutí došel také ředitel Střední odborné školy Jarov Miroslav Janeček. „Zatímco výchovný poradce a školní metodik prevence jsou povinně na každé škole, školní psychology a speciální pedagogy škola mít ze zákona nemusí a zatím je to na školách nadstandardní služba. Nejčastěji se na školní psychology obracejí žáci s poruchami nálad, převážně s úzkostnými obtížemi – mnoho z nich jako ventil psychických obtíží volí v posledních letech sebepoškozování,“ vysvětluje Janeček.
Hejty na sítích
Mezi hlavní příčiny nárůstu psychických problémů ve školním věku se podle vedoucí Školního poradenského pracoviště SOŠ Jarov Terezy Trčkové řadí mimo jiné sociální sítě. „Dospívající jsou pod tlakem, když se něco ve škole, i mimo ni, stane, hned to někdo řeší na sociálních sítích, dá to do skupiny, často danou situaci někdo natočí a během chvíle si dotyčný může přečíst spoustu komentářů, většinou negativních neboli hejtů. Slova v příspěvcích jsou opravdu silná, každý schován za svým telefonem si dovolí více, než by si dovolil v osobní komunikaci,“ vysvětluje pro Metro Trčková.
Povinnost psychologa
Nabízí se proto otázka, jaká opatření by problematiku mohla změnit, či alespoň zmírnit. „Ve škole narážíme na nedostatečnou kapacitu psychiatrů a psychologů. Když už se někomu podaří najít odborníka, čekací lhůty jsou dlouhé. Dále by bylo vhodné vzdělávat děti a mládež v duševním zdraví již od základní školy,“ komentuje Trčková.
Cestou by mohlo být také zavedení školních psychologů jako povinné součásti školního systému. „K této možnosti se stavím pozitivně. Kolegyně pracují s žáky od začátku studia a jak samy říkají, nejvíce práce je právě u prvních ročníků – organizují adaptační den, chodí na třídnické hodiny, pracují se třídou na zlepšování klimatu, pomáhají metodikovi prevence řešit nezdravé chování, poskytují individuální konzultace, mají kontakty na odborná pracoviště, na růstové i terapeutické skupiny či programy,“ vysvětluje Trčková.
Nikdo to nezvedá...
V případě, že škola psychologickou poradnou nedisponuje, nezbývá rodičům nic jiného než dítě objednat na vyšetření jinam. Psychologů je ale v Česku málo, problémů přibývá a na volné místo se čeká i několik měsíců. S tím souvisí i problematika systému objednávání. Telefony v ordinacích často nikdo nezvedá, rodičům tak nezbývá než o termín žádat mailem, ne vždy se ale odpovědi dočkají.
Podle Pavla Ivona, středoškolského pedagoga a spoluzakladatele rezervačního systému pro školy Reservando je tento způsob z časového hlediska velmi nešťastný. „Rodič často na odpověď čeká několik dní, pokud odpověď vůbec obdrží, zpravidla se dozví, že volný termín je až za několik měsíců, a pokud se rozhodne ho nepřijmout, kolečko obvolávání a psaní startuje znovu. Pokud tedy nemá štěstí, shánění pomoci může trvat i půl roku,“ míní Ivon. Rozhodl se proto vytvořit rezervační systém, který by s problémem mohl trochu pomoci.
„Nejistotu rodičů, zda se vůbec do poraden dovolají, se snažíme právě s naším systémem odboruávat. Rodič si může kdykoliv on-line prohlédnout volné termíny a ihned si rezervovat ten, který mu vyhovuje. Nemusí nikam volat, čekat na odpověď ani se obávat, že na něj zapomenou. Vše je přehledné, dostupné 24 hodin denně a potvrzené okamžitě. Díky tomu se děti dostanou k odborné pomoci rychleji, rodiče si ušetří čas i nervy a poradny se mohou více věnovat samotné péči místo vyřizování telefonátů,“ říká pro Metro spoluzakladatel projektu Ondřej Šibrava.
Rezervační systémy by mohly být řešením i pro samotné děti. Ty starší už totiž chtějí své problémy řešit samy. Mladá generace ale nerada telefonuje, objednat se do poradny telefonicky je tak pro řadu z nich nemyslitelné. „Mladí lidé jsou už od dětství zvyklí využívat technologie, telefonování i e-mail považují za zastaralé. Pro většinu z nih je volání dokonce stresující. Rezervační systémy by tak mohly být vhodným způsobem, jak mladým umožnit o pomoc si vůbec říct,“ líčí Šibrava.
