„Příležitost projít si život všestranného umělce Karla Kryla využívají různé generace,“ uvádí Veronika Nová z Muzea Prahy k aktuální výstavě Ahoj občani. Nová doplňuje, že muzeum přibližuje téma doprovodnými programy i těm mladším – třeba neohlášenou hudební akcí Kryl na Hlaváku, která překvapila ranní cestující na hlavním nádraží v Praze, nebo volně dostupnými zpěvníky v kavárnách. Nová dále poznamenává, že návštěvníci výstavy nechávají na jejím konci vzkazy přímo pro Karla Kryla. Většina z nich vyjadřuje vděk, radost z jeho písní nebo smutek z jeho předčasné smrti.
Z několika desítek vzkazů vybíráme: Díky, Karle Kryle. Nezapomeneme! – Karle, stále máš co říct! – Děkuji za inspiraci k zamyšlení.
Muzeum Prahy připravilo také cyklus poslechových večerů věnovaný písním Karla Kryla s názvem Tichá posluchárna. „Večery se zaměřují na různá období Krylovy tvorby, doplněné vyprávěním herce Jana Hájka o kontext a příběhy s písněmi,“ dodává Nová s tím, že omezená kapacita zaručuje osobní atmosféru, jež posluchačům umožní prožít silné emoce a prohloubit si porozumění Krylova odkazu. Jednotlivé díly se věnují různým tématům, například exilovým písním nebo okupační době.
Výstava Ahoj občani! se nachází v domě U Zlatého prstenu, kde se koná až do neděle 20. dubna.
Vyděděnec v Mníšku pod Alpou- Narodil se 12. dubna 1944 v hanácké Kroměříži, do kulturní rodiny tiskaře. Už jako dítě poznal sílu bolševika, když rozbíjeli otcovu tiskárnu, firmu Kryl-Scotti.
- Od roku 1966 nahrával v rozhlase, spolupracoval s divadlem Semafor, v roce 1969 vyšla jeho první deska Bratříčku, zavírej vrátka. Svým dvouoktávovým basem Kryl vyzpíval všechno – trpkost duše, bolest i lásku. Z písní Veličenstvo kat, Píseň Neznámého vojína, Morituri te salutant, Král a klaun či Anděl se staly hymny i songy k táboráku.
- Z festivalu v Německu v září 1969 se už do okupované vlasti nevrátil. Usadil se v Mnichově, podle něj Mníšku pod Alpou, studoval dějiny umění a filozofii. Dvaadvacet let působil jako redaktor Svobodné Evropy.
- „Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou – ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou, ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce a z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce.“ To zpívá Kryl v jedné ze svých posledních písní, v Demokracii z roku 1993.
- „Příliš pozdě si mnozí z nás uvědomili, co ho tenkrát ničilo. A že se nechtěně stal první výraznou obětí doby, na kterou se těšil a připravoval celých dvacet let v exilu,“ uvádí Veronika Valíková, znalkyně Krylova díla i duše.
- Odchod Karla Kryla přišel náhle – v březnu 1994 jej skolil infarkt. Ozvalo se jen několik obhájců. Básník Ivan Martin Jirous pronesl důraznou větu: „Nasralo mě, že mu nebyl Havel ani na pohřbu…!“ Hudební kritik Jiří Černý naznačil, že se Kryl chtěl po revoluci zapojit do politiky: „Když si ho Václav Havel pozval na Hrad, říkal mu Karel: ‚Šéfe, co mám dělat?‘ A Havel mu řekl: ‚Zpívej a jezdi po republice.‘“
- Podle písničkáře Jaroslava Hutky, jenž byl zpěvným hlasem sametové revoluce, Kryla krutě tížilo trauma z toho, že se objevil 4. prosince 1989 na Václavském náměstí spolu s Karlem Gottem, obřím symbolem normalizační kultury.
- Ocenění se Krylovi dostalo až po smrti, kdy byl zapsán do Síně slávy cen Gramy (1995) a získal medaili Za zásluhy (1995) i Řád Tomáše Garrigua Masaryka (2014). Rodná Kroměříž věnovala Krylovi expozici, která připomíná jeho písně, ale i milostnou poezii.
- V roce 2016 byl do kin uveden dokumentární film Bratříček Karel polské režisérky Krystyny Krauzeové, jenž nahlíží do méně známých míst jeho života.
|
