Vstupte do světa, kde Sněhurka není tak úplně sněhobílá, trpaslíci se proměnili v digitální chiméry a zlá královna je tak okouzlující, že byste jí klidně nabídli vlastní srdce na stříbrném podnose. Disneyho nejnovější adaptace klasické pohádky z roku 1937 se rozhodla pro moderní facelift, který je stejně odvážný, jako je i kontroverzní.
Zpěv zastíní i to nepovedené
Když byla do role Sněhurky obsazena Rachel Zegler, herečka s latinskoamerickými kořeny, internet se rozdělil na dva tábory. Jedni tleskali diverzitě, druzí lamentovali nad ztrátou „sněhobílé“ Sněhurky. Výsledek? Pokud jste se chystali hejtovat celý snímek jen kvůli jejímu vzhledu, budete zklamaní – Zegler hraje sakra dobře. Přirozeně, s šarmem a zpívá tak, že se jí dá odpustit i pár méně povedených PR výroků, které kdysi přilily olej do ohně kritiky ještě před natáčením. Tahle Sněhurka přináší zkrátka nový rozměr, o kterém jsme ani nevěděli, že ho kdy potřebujeme.
Moderní remake Sněhurky navazuje na milovaný originál studia Disney. S novými hvězdami, jmény z první herecké ligy, by se mohl všem líbit. Tak to ale nedopadlo. (11. srpna 2024)
A pak jsou tu trpaslíci. Nebo spíš… nejsou. Po ostrých slovech herce Petera Dinklagea z roku 2022, který Disneyho obvinil z pokrytectví, se studio rozhodlo nepokoušet osud. A tak namísto obsazení liliputů vytvořili trpaslíky pomocí CGI. Výsledek? Připomínají spíš vedlejší postavy z videohry než ikonickou sedmičku. Nejsou vyloženě špatní, ale něco jim chybí – možná duše, možná kouzlo, možná jen pocit, že jsou skuteční. Ironie je, že skutečný liliput ve filmu přesto je. Jen ne jako trpaslík, ale jako pytlák. A pokud si libujete ve statistikách diverzity, tak ano – mezi pytláky jsou minimálně dva černoši, zatímco mezi digitálními trpaslíky ani jeden. Je tohle ten progres, o který šlo?
Mimochodem, Gal Gadot jako zlá královna je castingový jackpot. Její výkon je tak přesvědčivý, že byste jí odpustili i to otrávené jablko. Její krása dodává postavě ještě něco navíc, co tam dosud nebylo.
Andrew Burnap a Rachel Zeglerová v pohádce Sněhurka (2025)
Risk je zisk
Kostýmy? Perfektní. Hudba? Chytlavá, i když místy pokulhává dabing a nesedí hercům do úst, což trochu narušuje atmosféru. Ale pokud máte rádi muzikály, rozhodně vás to nezklame. Tempo filmu je svižné, a hlavně – děj se drží známé předlohy. Ano, Sněhurka sní otrávené jablko. Ano, dočkáme se polibku z pravé lásky. Takže žádné experimenty typu „Sněhurka se rozhodne být nezávislá podnikatelka a rozjede startup v kouzelném lese“ se nekonají. Ale to je možná problém. Když už se studio Disney rozhodlo riskovat, mohlo jít dál. Přidat něco navíc. Takhle je Sněhurka sice krásná, svižná a zábavná, ale i zbytečně opatrná. Jako kdyby se snažila být progresivní, ale zároveň ne příliš, aby si nerozzlobila staré fanoušky. Což na druhou stranu naprosto chápu.
A tak vznikl film, který neurazí, nenadchne a po pár dnech na něj pravděpodobně zapomenete – taková ta pohádka na jedno, možná dvě použití. Kdyby nikdy nevznikla, svět by se nezbořil, ale protože ano, alespoň nám ukazuje, kam až může Disney dojít, když se snaží být progresivní, ale zároveň nechce rozzlobit nikoho moc hlasitého. Jako je třeba Dinklage.
Rachel Zeglerová v pohádce Sněhurka (2025)
Pořád je to Sněhurka, jen s jiným filtrem, a slavné studio ví, že ať už princezna vypadá jakkoli, otrávené jablko chutná pořád stejně. Možná je ale nejvyšší čas položit si otázku: Opravdu ještě chceme jen další nasvícenou pohádku, nebo už přišel čas na dávku kontroverze pro dnešní dobu? Hlavně existují-li i trpaslíci v současnosti jen jako CGI, jak dlouho potrvá, než si Disney uvědomí, že nepotřebuje třeba ani nás diváky?
