„První ročník byl velmi malý a komorní. Konal se v divadle Venuše ve Švehlovce s kapacitou zhruba 250 lidí. Vstupenky se hned vyprodaly a bylo nám jasné, že po něčem takovém fanoušci prahnou,“ říká pro deník Metro Tomáš Vondráček, ředitel festivalu, který dříve nesl název Potterfest. Letos se akce koná opět.
Proč jste se před sedmi lety rozhodl uspořádat festival?
Asi se nenašel jiný blázen, který by do toho šel. S Harrym Potterem jsem navíc vyrostl. Byl jsem v kině na prvním dílu, když mi bylo jedenáct stejně jako Harrymu. Už jako malý jsem chtěl být kouzelníkem a do toho světa jsem se prostě zamiloval a hned začal hltat další knižní díly, které v té době byly vydané.
Co je k pořádání takové velké akce třeba?
Není to zrovna procházka růžovou zahradou a jsou potřeba i vlastní zdroje, protože ve většině případů finance za vstupenky přijdou až po skončení akce. Ale já byl akční už na základní škole, kde jsem dělal vánoční besídky, na střední ples a podobně. V mudlovském světě se živím v korporátu digitálním marketingem, tenhle svět, festival a náš Wizardo e-shop, jsou pro mě i pro ostatní členy týmu jen koníček. Kromě našeho festivalu jezdíme i na další, kde tvoříme program, ať už je to Comic-con, Humbook a podobně.
K festivalu patří i originální kostýmy.
Jak jste se z nevelkého divadla v Praze 3 dostali do pankráckého multifunkčního centra pro více než tisíc lidí?
Je to dlouhá cesta plná zkušeností, stresu, zrušení ročníků kvůli covidu, ale hlavně radosti a úsměvů tisíců návštěvníků. Když je sleduji, jak se baví, tak mě to zahřeje na srdci. Z divadla Venuše ve Švehlovce jsme se přesunuli do kina Dlabačov, ve kterém bylo součástí festivalu i promítání filmu Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny. Z Dlabačova jsme se pak přesunuli do nádherných prostor Národního domu na Vinohradech, kde jsme si poprvé vyzkoušeli paralelní program ve dvou sálech i stěhování celého festivalu do tří pater domu pěkně manuálně, když se porouchal prehistorický výtah. Spravili ho v okamžiku, kdy jsme kompletně roznosili všechno vybavení na svá místa a padali jsme vysílením. Ale teď už se tomu smějeme. S nápadem zkusit prvního zahraničního hosta přišla i nutnost přesunu festivalu do větších prostor, a tak se festival ocitl v pankráckém Cubexu. Po úspěchu s jedním zahraničním hostem jsme loni zkusili přivést na festival herce dokonce dva. Festival ale roste díky návštěvníkům. Díky jejich zpětné vazbě, o kterou je žádáme a vyplňují ji, se posouváme. Nejenže stále více a více lidí chce přijít, ale samozřejmě se zvyšují i nároky, co chtějí zažít. To je pro nás někdy výzva.
Jak těžké je dostat na festival zahraničního hosta?
Obnáší to především diskuse týmu, koho oslovíme, což zase do jisté míry ovlivňuje i to, jaké je téma festivalu. Například letos jsou tématem kouzelnické sporty, a tak je jedním z hostů Sean Bigerstaff, který ztvárnil kapitána kolejního famfrpálového týmu Olivera Wooda. Druhého hosta jsme ještě neoznámili. Jsme těsně před podepsáním smlouvy. Na výběr hosta může mít vliv i to, jestli se o něm ví, že na podobné fanouškovské akce jezdí často a jsou mu nějak blízké, a samozřejmě výběr herců ovlivňuje i rozpočet festivalu, který není neomezený.
Je reálné dostat do Česka i někoho z ústřední trojice? Nebo třeba představitele Voldemorta Ralpha Fiennese?
Pochopitelně bychom nesmírně rádi přivezli fanouškům hosty známějších tváří a zvučnějších jmen, nicméně jak už jsem zmínil, jde to ruku v ruce s finančními možnostmi festivalu. Rádi bychom se tam však dostali, a snažíme se proto každý ročník festivalu o něco posunout, zvětšit, rozšířit a zpřístupnit pro větší počet návštěvníků. Takže rozhodně neříkáme, že se to v budoucnu nestane.
K festivalu patří i originální kostýmy.
Letošní ročník se blíží. Na co z programu se těšíte vy?
Rozhodně na návštěvníky. Pro mě osobně jsou program oni. Miluji, když přijdou ve všelijakých originálních kostýmech, baví se a využívají všechny možnosti festivalu. Ať už to jsou workshopy, besedy, přednášky, kvízy, animační programy, či doprovodné soutěže. Děláme to prostě pro ně, z lásky k Harrymu. To máme společné.
Dokáže si pořadatelský tým užít i samotnou akci?
Osobně to účastníkům někdy závidím, já si nemohu jen tak sednout s nimi a užívat si to jako účastník. Jako celý pořadatelský tým jsme v jednom kole, ale myslím, že se to nevylučuje s tím, abychom si festival užili. Většinu z nás atmosféra naprosto pohlcuje. Odměnou bývá také závěrečné divadelní představení, při kterém si na závěr večera můžeme i my na chvíli „zablbnout“, když odkládáme své organizátorské role a stáváme se herci.
Potkala vás už během festivalu nějaká katastrofa?
Na každém ročníku se něco najde. Například jednou jsme omylem „vyhodili“ do kontejneru i kasu s penězi. Zjistili jsme to až druhý den po festivalu, když jsme ji úspěšně našli. Od té doby máme funkční „nosnice“, ten člověk sedí na kase, dokud si ji nepřevezme kompetentní osoba. Teď se tomu smějeme, ale v tu chvíli nám do smíchu nebylo.
Tomáš Vondráček (vlevo)
Mimochodem, o lístky byl obrovský zájem. Jsou ještě nějaké volné?
O vstupenky je vždy zájem, hlavně o ty, kde jsou různé dárky a benefity. Ještě ale nějaké vstupenky v současné době volné jsou, doporučujeme však příliš neváhat. Už jich moc nebude.
Jaké plány máte na další ročníky?
Do budoucna bychom rádi zkusili festival prodloužit a udělat z něj dvoudenní, aby byl prostor na ještě více zábavného kouzelnického programu. Ale to mě asi můj organizační tým zabije.
