O víkendu se konají v Novém Městě na Moravě závody Světového poháru v běhu na lyžích. Jak se na tuto událost těšíte?
Kromě biatlonu je to jediný Světový pohár u nás během zimy. Je to taková třešinka na dortu. Když se podobné závody konají v Novém Městě, jsou pro spoustu lidí na dosah ruky. Hvězdy světového lyžování jsou k vidění na Vysočině jen jednou za čas a teď zde budou navíc svým složením exkluzivní závody.
Biatlon je v posledních letech oblíbený a lidé vstupenky na závody ve Vysočina Areně skupují dopředu. Světový pohár v běhu na lyžích bude zadarmo...
Běžecké lyžování má za sebou hubené roky, na rozdíl od biatlonu. Logicky se tedy potřebuje o přízeň fanoušků poprat. Politika vstupného zdarma je v pořádku, a jestli to pomůže, jedině dobře.
Jak je na tom česká reprezentace běžců a běžkyň na lyžích?
Cítím, že jsme se odrazili ode dna. Aktuální sezona, alespoň její první část, byla nejlepší za poslední léta. Na druhou stranu je česká špička velmi úzká a v případě nějakých zdravotních problémů těch nejlepších už nemáme kvalitní náhradu. Ukazují se ale v dobrém světle i mladí závodníci, takže doufám, že práce, kterou Svaz lyžařů ČR odvádí, se ve výsledcích promítne i do budoucna.
Právě probíhá v Lausanne olympiáda mládeže a v neděli začne v Karlovarském kraji i ta česká. Víte, že by už v této kategorii byly v běžeckém lyžování nějaké talenty?
Talenty jsou napříč sporty vždy, o to strach mít nemusíme. Šikovné děti bezesporu máme a zmíněné akce jsou pro ně obrovskou motivací, aby na sobě pracovaly. Je to mezistupeň k dospělému sportu.
Jednou jste řekla, že úspěšný sportovec musí kromě talentu být také ochoten tvrdě pracovat. Je současná mladá generace podle vás ochotna podstupovat dřinu jako kdysi vy?
Pořád si myslím, že ti, kteří mají být dobří, se s určitými parametry a talentem rodí. A být schopný na sobě tvrdě pracovat a být skromný, s tím se musí člověk do určité míry také narodit. To je dar, který šampioni mají. V tom vás společnost nebo doba moc nezmění.
Je v Česku dostatečná podpora dětí ve sportu? Říká se, že jich poslední dobou v klubech spíše ubývá.
Je obrovská konkurence, velké množství disciplín a jsou i nové, městské sporty. Musíme se ale zaměřit na to, aby děti v klubech měly možnost sportovat, aniž by to ruinovalo rodinné rozpočty. To je velký úkol pro český sport, aby pak bylo na sportovištích dost lidí a byl konkurenceschopný.
Neobáváte se, že klimatické změny do budoucna způsobí, že nebude dost sněhu pro lyžování?
Proti Skandinávcům nebo Rusům máme nevýhodu, že míst, kde by byl u nás dlouhodobě sníh, není zase tolik. Věřím ale, že se zimy spíše střídají, že zase budou roky s větším množstvím sněhu. Lyžování u nás rozhodně na ústupu není, naopak. To potvrzuje i náš průzkum, který jsme realizovali s Asociací horských středisek. Jsem přesvědčena, že jsme národem lyžařů a že nám příroda ukáže v budoucnu zase přívětivější tvář.
Jste prezidentka zmíněné asociace. Jak se změnily služby na tuzemských horách od dob vašeho závodění?
Nejen vrcholové, ale ani rekreační lyžování se v současnosti ve světě neobejdou bez technického sněhu. Zasněžování tedy i u nás k lyžování patří. Česká střediska jsou v tomto směru od doby, kdy já začala lyžovat, úplně někde jinde. Investují miliony korun do modernizace i šetrných řešení a zlepšují kvalitu horského turismu. Výhoda českých hor je, že dovolená na nich vás pořád vyjde výrazně levněji než v zahraničí, navíc jsou dobře dostupné. Ale pořád doháníme ekonomicky silnější sousedy. To platí i ve službách. Přestože máme co zlepšovat, posun je značný. Často ale některé změny souvisí i s legislativními procesy. S asociací před sebou máme hodně práce také v tom, aby se pro horský turismus vytvořily lepší podmínky. Například rakouská střediska mají od daného regionu neporovnatelně více peněz než česká. Je to dané rozpočtovým určením daní. Peníze, které se v daném regionu vydělají, se prostřednictvím systému v podobě služeb, marketingu, infrastruktury či skibusů vracejí zpět do té oblasti. U nás se do horských obcí vrací jen zanedbatelná část přepočtená pouze na počet stálých obyvatel.
Mluvili jsme o financování sportu. Nedávno vznikla Národní sportovní agentura. Neoslovil vás třeba její předseda Milan Hnilička, abyste šla pracovat k nim?
Známe se s Milanem už z doby, kdy jsme byli oba aktivními sportovci. Jsem s ním dlouhodobě v kontaktu. Vedli jsme diskusi na téma resortní sportovní centra. Vrcholový sport je u nás podporován prostřednictvím tří ministerstev – vnitra, obrany a školství – a jejich sportovních center. Doufám, že v debatě budeme pokračovat. Já ale ráda pracuji na ministerstvu obrany, kde se věnuji armádnímu sportu. To však nevylučuje, že můžeme spolupracovat s dalšími ministerstvy a institucemi.
Vám se po skončení aktivní kariéry podařilo dobře vypořádat s přechodem do jiných zaměstnání. Dokonce radíte v tomto směru dalším sportovcům. Jak náročné je se začlenit?
Hodně. Sportovec dává během kariéry svému sportu sto procent energie. Není moc prostor dělat něco jiného. Vezměte si, že třeba do pětatřicátého roku věku se věnujete jen sportu a najednou to ze dne na den skončí. Možnost přípravy na další dlouhou část života pro vás prakticky neexistuje. Ti sportovci mají velkou nevýhodu v absenci zkušeností a praxe. To je velký problém, takže se jim alespoň částečně snažím pomoct v programu Duální kariéra, který máme v Českém olympijském výboru. Podporujeme finančně vzdělávací či jiné aktivity, aby se sportovcům snáze vstoupilo do další části života.
Pod Českým olympijským výborem pomáháte vybírat i oblečení pro sportovce na olympiádu...
To je spíš radost. Už druhý olympijský cyklus jsem součástí malého týmu, který se podílí na vývoji olympijské kolekce pro sportovce. Aby měli na olympiádu oblečení hlavně funkční a pohodlné. Tým tvoříme s Ondrou Synkem, Martinem Doktorem a Tomášem Krausem. Pro Tokio, kde bude během olympijských her extrémní vedro, jsme řešili třeba tričko, které zkoušel Ondra Synek a chodil v něm i do sauny. Snažil se tak napodobit podmínky, jež sportovce v Tokiu čekají.
