„Jelikož píšu o oboru a prostředí, kterým rozumím a dobře je znám, zvládám psát docela rychle,“ říká deníku Metro spisovatel, který si dal za cíl vydávat jednu knihu ročně.
Davide, jak jste se dostal ke svému povolání?
Mám dojem, že jako dítě jsem snad ani nesnil o tom být policistou, a pokračovat touto cestou po skončení střední školy mě nikdy nenapadlo. V rodině jsme žádného neměli, takže jsem tu práci znal jen zkresleně z televize a knih. Překvapením při odvodu do armády bylo, když mi tuto možnost nabídli. To mě tak zaskočilo, že jsem impulzivně souhlasil. Po třiceti letech aktivní služby mohu konstatovat, že toho rozhodnutí nelituji. Okusil jsem práci na místním oddělení v uniformě, poté i pár let na hospodářské kriminálce, na výjezdovce a na oddělení pátrání. Výjimečná kariéra to nejspíš není, ale já jsem nenáročný a jako komisař na kriminálce jsem naprosto spokojený.
Jak zhruba vypadá váš běžný pracovní den?
Můj den je stejně obyčejný jako u většiny lidí. Brzy ráno vstanu, osm hodin strávím v práci a pak jdu domů. Člověk si možná představí, že práce u kriminálky je bůhvíjak akční a napínavá, ale s odstupem času mohu říct, že to tak není. Po čase se každý případ opakuje, pachatelé jsou si podobní, postupy vyšetřování se příliš nemění, zkrátka po letech vám už většina toho nepřijde zajímavá. Je to z větší části zejména administrativa. Pokud vás zajímá, jak často a dlouho píšu, tak to také není žádný zázrak, většinou se k tomu dostanu tak dvakrát týdně a napíšu jednu dvě kapitoly.
První úspěchy jste slavil s povídkami. Kdy vás napadlo začít psát romány?
Po dvou letech soutěží, kdy jsem se umisťoval na předních příčkách nebo vyhrával a sklízel ocenění, jsem se rozhodl, že je na čase se posunout a zkusit, zda bych zvládl napsat i dlouhý příběh. V hlavě jsem delší dobu převaloval děj Rozsudku smrti, tak jsem si řekl, že ho zkusím dát na papír, zasedl k počítači a po čtvrt roce jsem měl hrubou verzi celého románu napsanou. Překvapilo mě, jak snadno a rychle to šlo.
Plánujete poměrně ostré tempo jednoho románu ročně dodržet i nadále?
Sen o napsání a vydání knihy jsem si splnil, takže jsem jej upgradoval, a nyní bych rád napsal a vydal aspoň jednu knihu ročně. Takže ano, rád bych, kdyby se mé knihy nakladateli líbily a vydával je dál a dál, protože mám stále co psát. Myslím, že mi ta psací energie zůstane, dokud se mé knihy čtenářům budou líbit.
Jak dlouho vám tedy trvá napsat jeden román?
Jelikož píšu z oboru a prostředí, kterým rozumím a dobře je znám, zvládám psát docela rychle. Nicméně i tak jsem celý proces psaní zklidnil a ustálil na necelý rok. Většinou se snažím, abych ve chvíli, kdy mi vychází nový román, už měl dopsaný další. Aspoň u posledních dvou to tak je – jeden román vychází, druhý má redaktorka na stole ke schválení, třetí již píši, abych ho měl hotový, než ten druhý vyjde – a tak pořád dokola. Dokud je o čem psát, jde to hladce.
Jsou všechny případy, o kterých píšete, inspirované skutečností?
Povídky z knihy Výjezdovka byly inspirované skutečnými případy, na jejichž vyšetřování jsem se podílel, ale vždy měly upravenou pointu, protože skutečnost by pro čtenáře byla moc nudná. Romány už mají hlavní děj vymyšlený, ale přesto jsem do každého vždy podstrčil nějakou svoji policejní příhodu. Prozradím, že třeba v posledním románu Déja vu je pravdivé úvodní nalezení dvou podobných mrtvol ve stejném domě a ve stejném časovém období, jen s ročním odstupem. A je to popsané skoro do detailu věrně. Jak je to se zbytkem příběhu, již ale prozrazovat nebudu...
Dáváte rukopisy někomu z kolegů číst, než je pošlete do nakladatelství?
Z kolegů na mém oddělení čte všechny mé výtvory jako první naše sekretářka Klárka, které se ale bohužel všechno líbí a pochválí mi to. Pak si je přečte pár betačtenářů, kteří jsou naštěstí už nemilosrdnější, upozorní mě na chyby a policejní věci či slang, kterému nerozumí, a podle jejich připomínek text opravím. Jakmile jsem spokojen, odvážím se ho poslat mé redaktorce. Kolegové, přátelé, manželka a rodina si přečtou až finální, knižně vydanou verzi.
Na jaký příběh se od vás mohou čtenáři těšit příště, na čem nyní pracujete?
Bude to nový případ mých hrdinů mordparty a výjezdovky. Tentokrát budou vyšetřovat nález uhořelé mrtvoly ve spáleném autě. Pokud příběh nakladatelství schválí, mohl by se třeba už na podzim či za rok na jaře objevit v knihkupectvích.
