Duševní onemocnění jsou na vzestupu, každý čtvrtý člověk na světě si projde nějakou formou této zkušenosti. Léčba antidepresivy ale na mnoho lidí nezabírá, a to přesto, že mnozí z nich vyzkoušeli řadu léků a jejich kombinací. Třetina populace je proti antidepresivům rezistentní.
Snímek Doktor na tripu režiséra a kameramana Davida Čálka sleduje výzkum vedený doktorem Tomášem Páleníčkem a mezinárodním týmem vědců. Jejich cíl je ambiciózní – ověřit, zda psychedelické látky mohou přinést novou naději v životech lidí s depresí a otevřít tak dveře novým metodám léčby. Výsledky z laboratoří se vydávají přezkoumat do amazonského pralesa k původním obyvatelům, pro které jsou psychoaktivní rostliny od nepaměti přirozenou součástí života a v jejich jazyce slovo deprese neexistuje. Dokument ze setkání dvou kultur vstoupí do kinodistribuce 24. července.
Lidský mozek nepřestává fascinovat.
S psychedelickými látkami se v psychiatrii pracovalo již před desítkami let. Známé jsou experimenty nejen z USA, ale i z bývalého Československa. Načas byl tento způsob léčby a související výzkum utlumen, ale v posledních letech tato léčba zažívá renesanci. Psychoaktivní látky patří do skupiny halucinogenů a jejich základním rysem jsou výrazné změny vnímání, nálad a vědomí. Mnoho z nich je ale jen málo toxických a nevyvolává závislost. S tímto způsobem léčby samozřejmě souvisí i psychoterapie, která léčbu doprovází. Jedna z prvních klinik v Evropě, která tuto léčbu aplikuje, je Psyon v České republice.
„Je třeba říct, že stejně jako u antidepresiv budou lidé, kterým tato forma léčby skvěle pomůže, lidé, kterým to pomůže částečně, a lidé, kterým to nepomůže. To, co se v současnosti diskutuje, je, zda to bude samostatná léčba, to znamená pacienti nebudou brát nic jiného, nebo jestli se to přidá k běžné léčbě pacientů, kteří jsou dlouhodobě léčeni antidepresivy,“ objasňuje lékař a terapeut Tomáš Páleníček.
„V Amazonii jsem nebyl poprvé, mám to tam rád a jezdím tam často. Každopádně tahle konkrétní cesta měla za cíl porozumět tomu, jak se pracuje s těmito látkami v tradičním kontextu. Udělali jsme nějaká pilotní měření, na která se potom díváme různými metrikami. Jednak pomocí škál, které hodnotí, jak se cítíme, a jednak pomocí EEG, což je nástroj, kterým můžeme měřit mozkovou aktivitu. Co je úžasné, je, že jsme ji mohli měřit nejen u jednoho člověka, ale také v rámci celé skupiny a to nám může pomoci pochopit, jak s tím pracovat v tom našem světě,“ vysvětluje Tomáš Páleníček.
